Indonésie má od předminulého týdne nového prezidenta, prvního zvoleného opravdu demokraticky, a novou nezkompromitovanou vládu. Mnozí obyvatelé čtvrté nejlidnatější země na světě se těší, že se konečně dočkají „Indonesia Baru“, nové Indonésie. Osmnáct měsíců trvající klopotný přechod od autoritářské vlády exprezidenta Suharta k demokracii pokročil do nového stadia. V tom se shodují prakticky všichni. Dostaví se ale stabilita a národní smír? Nabere hospodářství nový dech? To není vůbec jisté. Ty nejhorší překážky má Indonésie ještě před sebou. I v tom je drtivá většina analytiků zajedno.
Nový vůdčí tandem
Někdejšího Suhartova chráněnce Jusúfa Habibieho vystřídal v čele země tolerantní islámský učenec Abdurrahmán Wahíd, jenž prý své okolí nabádá, aby ho dál oslovovalo „bratře“, a nikoli „pane prezidente“. Tato skutečnost vzbudila vlnu optimismu uvnitř země i v zahraničí. Ač churavý a téměř slepý, dostal v parlamentu více hlasů než populární opoziční vůdkyně Megawati Sukarnoputriová stojící v čele nejsilnější strany. Krátce poté se tento intelektuál předvedl jako zralý státník, když se všemi silami zasadil o to, aby „Mega“ byla zvolena viceprezidentkou. Získal tím mocného spojence a navíc zadusil protesty stoupenců zbožňované političky, nespokojených s její prohrou v prezidentském klání. Pouliční bitky a slzný plyn vystřídalo v Jakartě nadšení a barevné ohňostroje. Oba členové nového vůdčího tandemu jsou výraznými stoupenci demokratických reforem.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
