Největší opoziční demonstrace v Bělorusku za poslední tři roky, která se uskutečnila v neděli 17. října v Minsku pod názvem Pochod svobody, může být mezníkem v boji proti autoritativnímu režimu prezidenta Alexandra Lukašenka. Ten stojí v čele země už přes pět let a od roku 1996, kdy nechal rozehnat řádně zvolený parlament speciálními policejními komandy, ovládá zemi jako samovládce.
Opozice ve shodě
Prvním důvodem mimořádného významu Pochodu svobody je fakt, že se běloruská opozice po letech vzájemné nevraživosti a nedůvěry konečně dokázala dohodnout. Demonstraci společně organizovaly všechny hlavní opoziční subjekty: politické strany Běloruská národní fronta, Sociálnědemokratická strana a Sjednocená občanská strana, nevládní organizace Charta 97 i organizace sledující dodržování lidských práv Vesna 96 či Běloruské nezávislé odbory. Podařilo se jim proto uskutečnit mimořádný protest. Zúčastnilo se ho až 25 tisíc lidí, což je několikanásobně více než při jakékoliv podobné akci od masových demonstrací v roce 1996. Dalším důvodem, proč by se Pochod svobody mohl stát počátkem konce Lukašenkovy diktatury, je mimořádně brutální postup bezpečnostních složek a stejně mimořádná intenzita následných represí. Státní instituce porušovaly lidská práva tak jednoznačně, že i téměř všemu uvyklí Bělorusové byli překvapeni. Zřejmým cílem milicionářů bylo demonstranty vyprovokovat, což se projevilo poprvé, když pochod křižoval prospekt Franciska Skariny. Přes…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
