Mnohým Američanům souznějí šedesátá léta s krátkou, ale nadějeplnou érou prezidenta Kennedyho, černošským vůdcem Martinem Lutherem Kingem, prohranou válkou ve Vietnamu, radikálními Černými pantery, masovými studentskými protesty, hnutím za lidská práva či rasovými nepokoji. Jistá část americké mládeže však strávila onu dobu stranou společenského a politického dění, daleko od středostavovské Ameriky a zcela po svém: hledáním alternativních způsobů života za pomoci do té doby málo prozkoumaných chemických preparátů. Vliv a účinek halucinogenních látek, z nichž nejznámější a dodnes populární je LSD neboli slangově „kyselina“ (acid), byly tehdy natolik přitažlivé a zároveň natolik neprobádané, že velká část experimentujících dobrovolně zaplatila svá dobrodružství trvalými změnami šedé mozkové kůry. Aforismus oblíbený v amerických alternativních kruzích také praví, že kdo si dodnes na šedesátá léta pamatuje, nemohl je zažít.
Veselí šprýmaři
S literaturou se psychedelické experimenty nejvýrazněji proťaly v osobě prozaika a propagátora „kyseliny“ Kena Keseyho. Jde o historii poměrně často zmiňovanou, a proto alespoň v hrubých rysech známou i české veřejnosti. Někdy kolem roku 1963 se kolem Keseyho, v té době už proslaveného autora bestselleru Vyhoďme ho z kola ven, začala shromažďovat skupina mladých, přitahovaných jeho osobním kouzlem, ale i zdárně se rozvíjejícím programem, založeným na řízené konzumaci LSD. Přestože se toto společenství utvořilo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
