Milo Djukanovič, prezident a pán Černé Hory, se narodil před sedmatřiceti lety v černohorském Nikšiči. Vypadá jako opravdový Černohorec (výška 196 cm), po léta hrál republikovou basketbalovou ligu. V mládí prý po celé Podgorici skupovával lístky do kina, které pak zájemcům prodával s mírnou přirážkou. Člen komunistické strany od osmnácti let, předtím významný svazácký aktivista, vystudoval ekonomii, přičemž patřil k nejlepším studentům ročníku. Schopný, pracovitý, mladý a elegantní, hluboce levicově a projugoslávsky smýšlející, přitom disciplinovaný a ochotný rychle se přizpůsobit aktuální změně stranických dogmat. A velice ctižádostivý. Takového si ho vybral Slobodan Miloševič do týmu mladých funkcionářů, vedeného o něco starším Momirem Bulatovičem, aby v takzvané antibyrokratické revoluci svrhli tehdejší stranickou věrchušku v Černé Hoře (se zhruba dvojnásobným věkovým průměrem). Na druhý pokus, v lednu 1989, se to povedlo. Byl to první zlom v Djukanovičově politické kariéře, který ho náhle vynesl k moci. 0 necelé dva roky později jako jeden z lídrů černohorské komunistické strany, která se ani neobtěžovala změnit si jméno, tuto stranu vede za všestranné podpory veškerého státního aparátu k vítězným volbám. Na dlouhé roky se tak v Černé Hoře ustálilo vůdčí trojhvězdí: v čele prezident Momir Bulatovič, další z předních antibyrokratů Svetozar Marovič jako předseda parlamentu. Mezi nimi Djukanovič, který se v devětadvaceti letech stal premiérem.
Bombardování…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
