Svítá, ale ústeckou Matiční ulici stále ještě ozařuje světlo pouličních lamp. Mrazivým ránem občas s rámusem projede těžké nákladní auto po nedaleké děčínské výpadovce. Zátarasy se značkou „zákaz vjezdu“ hlídají na obou stranách ulice hlídky městských strážníků. Na chodníku před dvěma činžáky postává a vzrušeně diskutuje asi dvacítka lidí. Pár bledých tváří, ale většinou Romové. Nejsou jen odsud - přijeli například i z Pardubic nebo Nového Boru. Je středa 5. října sedm hodin ráno a podle plánu měl právě teď začít druhý den občanského protestu proti stavbě zdi, která by místní činžáky plné Romů oddělila od okolního světa. Přestože evropský velvyslanec Ramiro Cibrian tlumočil v Praze před časem jasné stanovisko Bruselu - „Bude-li zeď v Ústí, nebudete vy v Evropské unii“ - ústecká radnice včera přikázala stavět. Romové napřed dělníkům bránili vlastními těly. Když to nepomohlo a stavebníci pokračovali v díle pod rouškou noci, nastoupila skupina snědých mužů pod vedením rokycanského aktivisty Ondřeje Gini a tyčící se betonové monstrum rozebrala docela.
Sláva až v Beninu
Občanská sebeobrana Romů z minulého týdne je prozatím posledním dějstvím v rok a půl trvajícím příběhu, který se z původních komunálních kořenů rozrostl v zásadní bariéru na české cestě k civilizaci. Viníci jsou známi. Neschopná ústecká reprezentace nejprve sestěhovala na jedno místo všechny nejproblematičtější - a rasově stigmatizované - jedince z města, a když z toho vznikl celkem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
