Sedmnáctého září uběhlo přesně třicet let ode dne, kdy komunistická cenzura definitivně zakázala vydávání časopisu Tvář. Patrně bych si na to ani nevzpomněl, kdyby se mi nedostala do ruky knížka s docela jinou tematikou, v níž jeden z jejích pořadatelů Petr Příhoda nostalgicky vzpomíná na šedesátá léta. České národní společenství mělo tehdy podle něho svou etablovanou intelektuální obec. „Důležitou složkou reformního hnutí byli… komunističtí intelektuálové, s nimiž spolupracovali (anebo jejichž iniciativy využívali) i jejich méně početní nekomunističtí kolegové.“ Tato skutečnost je podle Příhody „dnes už zapomenutá“ a „pravicová žurnalistika dokonce přiučila veřejnost pohlížet na ,osmašedesátníky' s určitým despektem“. Příhodova studie je sama o sobě pěkná a zajímavá. Toto pojetí šedesátých let je ovšem zcela nepřesné a právě na případu Tváře se to dá docela dobře doložit.Po roce 1945 se ukázalo, že česká společnost má málo obranných protilátek na to, aby dokázala odolat svodům a tlakům ruského „sovětského“ impéria. Komunisté získali poměrně širokou podporu. Zvláštní úlohu hrála zfanatizovaná komunistická mládež. Po únorovém puči se činně podílela na tvorbě ideologické stafáže pro rudý teror a mnoho mladých komunistických intelektuálů se angažovalo i v „praktických“ záležitostech: v čistkách na vysokých školách i v kulturních a vědeckých institucích. Stalinova smrt znamenala počátek vleklé krize obnovené veleříše. První etapou rozkladu bylo chaotické období vlády N. S…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
