Každý rok se do Washingtonu sjíždějí z celého světa politici, centrální bankéři, finančníci, poradci a akademici na summit Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Letos mají na programu celou řadu dramatických témat. Debatují o tom, jak odpustit dluhy nejchudším zemím světa, především těm v Africe. Dalším klíčovým tématem je korupce v Rusku a podezření z defraudace stabilizačních půjček MMF. Připomněla se i ruská hospodářská krize a případné cesty k záchraně. Větší optimismus přitom vzbudila debata o krizi, která byť pozvolna, přesto ale rychleji, než se čekalo, opouští Asii. Řada diskusních panelů se týká vývoje v Brazílii po prudké devalvaci začátkem letošního roku a také stagnace v Argentině, která s vývojem v Brazílii souvisí. Zásadním námětem je rovněž práce Evropské centrální banky a fungování měnové unie na starém kontinentě (ECB přitom získala velkou pochvalu). Ale největší pozornost médií vyvolal spor o „domácí“, tedy americké téma: pro všechny je totiž nejdůležitější, co se v příštích měsících a letech stane s nejsilnější ekonomikou světa.
Vzor, nebo hrozba
Pokud šlo o americké hospodářství, ekonomové a investoři se začali houfovat do dvou nesmiřitelných táborů. Z čistě akademického pohledu jde zřejmě o největší vyhrocení stanovisek ekonomů za posledních deset let. Jeden tábor varuje před brzkým příchodem krize. Pád nadhodnocených akcií na newyorské burze prý může způsobit hlubokou recesi a ta otřese doslova celou zeměkoulí. A…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
