„Z naší země se již v dohledné době stane sněžný levhart ne nepodobný asijským ekonomickým tygrům,“ tvrdil předloni ve svém prohlášení k národu prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev. „Kazachstán 2030“, jak je v billboardovém newspeaku označován prezidentův plán na dosažení vysněného blahobytu v roce 2030, začíná příslovím: „Nic není tak vzdálené jako den včerejší a nic není tak blízké jako den zítřejší.“ Po osmi letech Nazarbajevovy vlády však jako by stará kazašská moudrost dostala nový obsah. Nic není dnešnímu Kazachstánu tak blízké jako hospodářská katastrofa a nic mu není tak vzdálené jako prosperita. Země, jejíž rozloha je stejná jako rozloha celé západní Evropy a jejíž zásoby uhlí, kovů, bauxitu, fosforu, plynu a nafty přitahují pozornost největších těžařských gigantů, se navzdory svým možnostem a slibům prezidenta nevydala po cestě prosperity. Kazašskému levhartu jako by ve skocích bránilo pevné lano na nohou. Ostatně není divu, právě tímto způsobem totiž již po staletí brání kazašští pastevci nejsilnějším hřebcům rozeběhnout se po neohraničené stepi vonící šťavnatou trávou.
Pro naše syny
Prezidentův program na nejbližších třicet let je vypracován s vědeckou důsledností a nepostrádá prvky, které by zněly dobře uchu liberála (redukce role státu, decentralizace, využití příjmů z těžby k nákupu nových technologií, vznik střední vrstvy). Na první pohled je však zřejmá jeho orientace na vzdálené časové horizonty, "na životy našich vnuků a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
