V souvislosti se zářijovým výročím začátku druhé světové války (1. 9. 1939) si jen málokterý Čech vzpomene, že pár týdnů po napadení Polska nacistickým Německem započal další chmurný příběh: historie sovětského pronikání do střední Evropy. Dne 17. září 1939 překročila Rudá armáda polsko-sovětskou hranici, aby „vzala pod ochranu obyvatele západní Ukrajiny a Běloruska“. Takto eufemisticky nazývala sovětská propaganda celou akci faktického obsazení poloviny předválečného Polska.
Zúčtování s versailleským mírem
Kořeny rusko-polských konfliktů sahaly hluboko do minulosti a naposledy se vyhrotily během kruté války na začátku 20. let, s jejímž výsledkem, hlavně co se týká územních zisků, bylo tehdejší sovětské Rusko nespokojeno a hledalo cestu k revizi. Té se mu podařilo dosáhnout až na konci srpna 1939 pověstnou smlouvou Molotov – Ribbentrop. Přestože formálně šlo pouze o pakt o neútočení mezi Německem a SSSR, v připojeném tajném protokolu si obě strany fakticky rozdělily střední a východní Evropu.První obětí paktu se stalo právě Polsko. Po jeho napadení postupovala hitlerovská armáda překvapivě rychle na východ. Stalin nějaký čas váhal, ale obavy, že by Hitler nemusel dodržet ujednané dělení, jej dovedly k rozhodnutí urychleně obsadit území přiznaná ve smlouvě Sovětskému svazu. Sovětská invaze z východu zasadila poslední ránu zoufale se bránící zemi. Vrchní velitel polské armády Rydz-Śmygly vydal rozkaz neklást Rudé armádě odpor a nařídil ústup…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
