V sobotu večer spatřili televizní diváci další slavnostní podpis dohody o míru na Blízkém východě. Kolikátý již? Těžko spočítat. Podobných slavnostních podpisů zaznamenala poslední dekáda celou řadu. Čím se vlastně ten z egyptského letoviska Šarm aš-Šajch lišil? Na první pohled ničím. Byla totiž podepsána jakási „dohoda o plnění dohody“, té loňské z amerického Wye Plantation. Ve skutečnosti to byl značný posun. Nešlo jen o „účetnictví“, o procenta území, která mají přejít pod palestinskou správu, ale o cestu k definitivnímu uspořádání vztahů, snad i k definitivnímu míru, ač tato slova dnes znějí trochu fantaskně. Popravdě řečeno i sám neustále citovaný výraz definitivní status (final status) má dnes jen těžko představitelné obrysy zvláště pro člověka, který není ve Svaté zemi osobně angažován.
Bez jednostranných kroků
Klíčovým bodem právě podepsaného dokumentu je harmonogram. Ten stanoví, že do 15. února 2000 bude uzavřena rámcová dohoda o zásadách definitivního statusu a do příštího září se mají dojednat detaily. Leckomu to může znít banálně, ale jde o skutečně zásadní věci, proti kterým je samotná palestinská autonomie, dohodnutá v norském Oslu, s trochou nadsázky prkotina. Definitivní status se totiž musí vypořádat s takovými problémy, jako jsou stanovení státních hranic, Jeruzalém, palestinští uprchlíci a židovské osady na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Názory na všechny zmíněné problémy mají obě strany naprosto rozdílné. Izrael…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
