Třetího září 1969 přistálo na letišti v Benghází letadlo s egyptskou delegací, jejímž úkolem bylo navázat styky s libyjskou Revoluční radou, která se dva dny předtím chopila moci. Vedoucí delegace, Násirův důvěrník Hasanin Hajkal, se po srdečném přivítání s členem Revoluční rady Charúbím bez zlého úmyslu zeptal, jak se daří jeho drahému příteli Abdalu Azízi Šelímu. O šéfovi libyjského generálního štábu se totiž Káhira domnívala, že byl organizátorem převratu. Charúbího reakce byla stručná: „Je ve vězení.“ Během dalšího dne se na egyptskou ambasádu přišel se samopalem v ruce představit šestadvacetiletý kapitán Muammar Kaddáfí, později známý jako „vůdce libyjské revoluce“.
Základnou Moskvy
Prvního září uplyne od převratu, kterým byl svržen libyjský král Idrís, už třicet let. Pro Kaddáfího, který se v bouřlivých blízkovýchodních poměrech dokázal udržet naživu a u moci po tak dlouhou dobu, je to jistě příležitost nejen k libyjským státním oslavám, ale i k vlastní politické a osobní bilanci. Z důstojníka libyjské královské armády, kterému bylo ještě v srpnu 1969 odepřeno povýšení a který měl být postaven před vojenský soud, se stal jeden z nejznámějších, ale také nejkontroverznějších předáků arabského světa. K odchodu z vojenských základen v Libyi donutil „imperialistické“ velmoci Británii a USA (kromě 1. září je libyjským státním svátkem i 28. březen - British Evacuation Day - a 11. červen - American Evacuation Day), stejně odmítavé postoje však…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
