Když Bismarck koncem minulého století zavedl v Německu první státní systém povinného sociálního zabezpečení pro případ stáří, invalidity, nemoci a pracovních úrazů, byl významně motivován snahou potlačit rostoucí vliv sociálních demokratů a odborářů, kteří tehdy organizovali tyto platby na úrovni dělnických spolků. Skutečnost, že sociální systémy slouží velmi často jako nástroj politického boje, je všeobecně známa a svou zkušenost s ní mají i lidé v Česku. Například Klausova vláda valorizovala důchody před parlamentními volbami; za ministra Pilipa se jednorázově změnily podmínky navýšení důchodů pro potřeby schválení státního rozpočtu. Pokud tedy dnes někdo hledá odpověď na otázku, proč se od roku 1995 zastavila práce na reformě důchodového systému, nalezne ji nejspíše v konstelaci naší politické scény.
Není to naléhavé
V roce 1996 vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV) oficiální publikaci popisující změny důchodového systému provedené od roku 1989. V poslední kapitole jsou uvedeny výsledky modelového výpočtu příjmů a výdajů tohoto systému v letech 1996–2020. Ačkoliv vývoj v posledních letech ukázal, že skutečnost je ještě o něco horší, než bylo odhadováno, trend směřující k deficitu systému za sledované období v řádech stovek miliard korun byl znám minimálně od roku 1996 všem vládám a členům parlamentu. O tomto problému se hodně psalo, pořádaly se konference a semináře. Chyběl jen zájem politiků, a to jak vládních, tak opozičních…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
