Před bambusovou chatrčí sedí v kroužku několik mladíků. Popíjejí pivo a hrají karty. O stěnu mají opřené automatické pušky, na zápraží větrají vojenská bagančata. Přesto to nejsou vojáci, ale příslušníci místních milicí, Besi Merah Putih, červenobílého železa, jak zní jejich indonéský název v překladu. Všichni svorně a rychle tvrdí, že chtějí, aby Východní Timor setrval ve svazku s Indonésií: „Chráníme bezpečnost místních obyvatel před vlivem povstaleckých band.“ Není to sice vidět, ale na rukou mají krev. Rudou, jako je polovina indonéské vlajky, kterou nutí vyvěšovat. Jinak…
Smrt ve stínu kříže
Dav svatebčanů vychází z kostela, místní fotograf zachycuje radostné tváře nevěsty a ženicha. Kolem stojí desítky žen v černém. Zdi kostela jsou nově natřené, stopy krve zmizely. Liquisa. Malé město 31 kilometrů západně od metropole Dili. Dne 5. dubna 1999 napadli indonéští vojáci spolu s místními milicemi západní část města. Po útoku zůstalo 5 mrtvých a 10 vypálených domů. Den poté se dva tisíce vystrašených obyvatel Liquisy z obavy před dalším násilím shromáždily v kostele. Ten byl obklíčen policejními a vojenskými jednotkami, které použily slzný plyn. Lidé opouštějící kostel byli zmasakrováni příslušníky polovojenské milice. Armáda a policie tleskaly. Nejmladší z 57 obětí bylo 9 měsíců. Mnozí z obyvatel Liquisy své zabité blízké již nikdy neviděli. Jejich těla byla vhozena do moře. Prý jich bylo šest plných nákladních aut.Mezi svatebčany prochází…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
