Když spisovatel a vizionář Jules Verne líčil - s více než stoletým předstihem - dobytí Měsíce, zakončil úspěšný návrat svých tří románových hrdinů na Zemi otázkou: „A co teď? Bude mít tento pokus, který nemá v cestovatelských análech předchůdce, nějaký praktický výsledek?“ Letos v červenci uplynulo třicet let od přistání prvního člověka na Měsíci, takže je vhodný okamžik zeptat se spolu s Vernem: Jaké ekonomické výsledky tyto lety přinesly? V novinových komentářích převažuje názor, že nákladné létání na Měsíc se ze zpětného pohledu bohatě vyplatilo. Ale proč tedy po úspěchu Apolla 11 bylo provedeno již jen pět dalších letů a od prosince 1972 až do dneška se už na Měsíc žádný astronaut nepodíval? Proč to Američané dopustili, když byly investice do kosmických letů pro ekonomiku tak závratně výhodné?
Ať to stojí, co to stojí
Vláda USA od počátku představovala program letů na Měsíc jako drahý špás. Prezident Kennedy ve své legendární Zprávě o stavu Unie v roce 1961 v Kongresu oznámil, že američtí astronauti musí přistát na Měsíci do konce šedesátých let, ať to stojí, co to stojí. „Kdybychom chtěli dojít jenom na půl cesty nebo omezit své požadavky tváří v tvář obtížím, bylo by lépe se na tuto cestu vůbec nevydávat,“ řekl Kennedy. Kongres nadšeně souhlasil, občané už méně. Podle šetření Gallupova ústavu, provedeného pět dní po Kennedyho projevu, nesouhlasilo s projektem „přistání na Měsíci“ celých 58 procent dotázaných. V té době už ale politici…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
