Zaslechne-li běžný Čech, který se zajímá se o politiku, výraz „pakt stability“, vybaví si nejspíše již proslulou opoziční smlouvu mezi ČSSD a ODS. Vždyť i ta se úřední řečí jmenuje „Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice“. Závěrem minulého týdne se však začalo hovořit o „Paktu stability pro Balkán“. A nejenom hovořit. Do Sarajeva se sjely desítky osobností z celého světa, aby se tento již dlouho citovaný ideál pokusily materializovat. Na hodnocení výsledků je samozřejmě ještě brzy, ale můžeme si alespoň položit elementární otázky: Co to vlastně je ona stabilita? Jaká specifika může mít na Balkáně? A jak jí může pomoci k životu sebelépe míněný summit?Stabilita může znamenat nehybnost, zakonzervování, rozdělení moci, jedním slovem předvídatelnost, zkrátka vše to, co u nás reprezentuje - a jak se zdá, na dlouhou dobu předjímá - zmíněná opoziční smlouva. Nebo to může být stav, kdy člověk (či celá společnost) cítí jistotu v otevřenosti, kdy ví, že musí vyvíjet vlastní iniciativu, jinak spláče nad výdělkem. V podstatě stejně to platí i pro Balkán. Starou „osvědčenou“ stabilitu tam v nejvyhrocenější podobě představuje Slobodan Miloševič a jeho režim - stabilní rozdělení moci, stabilně se opakující krize, stabilní předvídatelnost toho, kdy a proti komu obrátí hněv národa. Nová stabilita na Balkáně ale nevznikne sama od sebe, na to jsou její potenciální nositelé ještě příliš slabí. „Pakt stability pro Balkán“ tedy musí vycházet ze skromnějších…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
