Když se před týdnem ministři zahraničí Evropské unie rozhodli umístit agenturu pro obnovu Kosova do řecké Soluně, nebylo to podle Zsolta Németha, státního tajemníka maďarské diplomacie, pro Budapešť zvláštní překvapení. Měl pravdu. I na základě zkušeností z Bosny se dalo předpokládat, že ti, kdo peníze na obnovu poskytnou, budou chtít co nejvíce z nich udržet doma, centrum pomoci umístit v zemi Unie a zajistit přednost podniků svých zemí v soutěži o zakázky placené z těchto peněz.Rozhodnutí EU tedy Maďary nepřekvapilo, ale určitým zklamáním přece jen bylo. „Obnova bude mít na maďarské hospodářství kladný vliv. My bychom však samozřejmě chtěli více. Měli bychom tu hrát zvláštní roli, to všichni uznávají,“ řekl maďarský ministr zahraničí Martonyi pouhé dva týdny před rozhodnutím EU. Názor, že se Maďarsko mělo stát centrem, logistickou základnou obnovy válkou postižených oblastí Balkánu, jakéhosi „balkánského Marshallova plánu“, je v zemi obecně rozšířený. Možnosti patřičného zapojení Maďarska zkoumal mezirezortní vládní výbor, padl dokonce návrh na zřízení parlamentního podvýboru. Podle Martonyiho nemá sice Maďarsko potřebné finanční zdroje, ale „máme odborníky a podnikatele znalé tamní situace a disponujeme finanční infrastrukturou, která je pro podobnou věc nezbytná“. Právě finance se ale opět ukázaly jako rozhodující.
Méně, než se čekalo
Důvody, proč Maďarsko usiluje o výjimečnou roli, jsou jasné. Maďarům skutečně není jedno, kam se bude vývoj…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
