Před týdnem začala působit v Kosovu v rámci mezinárodních jednotek KFOR i česká průzkumná rota. Je to už podruhé, kdy v pozemní, byť nikoliv vynucovací akci na Balkáně operují čeští vojáci. Jenže v Bosně šlo a stále ještě jde hlavně o to, aby se alespoň zakonzervoval stav, jehož bylo dosaženo v průběhu bojů. Naproti tomu v Kosovu by mělo jít hlavně o to, aby se nastolil zhruba takový stav, jaký byl před válkou, před etnickým čištěním.V Bosně se před čtyřmi lety po klidu zbraní nedaly do pohybu statisíce uprchlíků: etnické hranice už byly narýsovány podél válečných front a nanejvýš se tu a tam někde upravily. Do Kosova se za pár týdnů vrátila většina albánských uprchlíků a na pochod směrem ven se dali pro změnu tamní Srbové. Jak to vyřešit? Kosovo ještě více než Bosna ukazuje úlohu armád pro 21. století. Nestačí jen vyhrát válku, ale je třeba i „vyhrát mír“. Nejsou zapotřebí jen víceméně bezzubé akce typu peace keeping (viz počáteční nasazení jednotek UNPROFOR v Bosně) či tvrdé zákroky typu peace making (viz nálety Aliance na Jugoslávii), ale armády musí na dobytém území zvládnout i roli okupanta. Tahle úloha přináší háčky praktické, ideologické, historické i sémantické.
Poptávka po okupaci
Okupace nikdy více. Takový slogan platil nejenom v roce 1968 u nás, ale prakticky v celém světě až do konce studené války. Okupace byla obecně považována za prostředek rozšíření území, vlivu, moci. Tato éra vyvrcholila na přelomu 70. a 80. let: Sověti do…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
