Velcí brali velké: Francouzi obchod a regionální politiku, Němci rozpočet a rozšiřování Unie, Britové zahraniční politiku a reformu Unie, Španělé euro. Tak by se dalo nejstručněji komentovat rozložení sil v nové Evropské komisi, lidově zvané „eurovláda“. Komisi, která povede patnáctku do 21. století a nás - doufejme - přijme do řad EU.
Ven z obležené tvrze
Sestavení nové Evropské komise trvalo tři měsíce a personální spory o ni patřily k nejtvrdším v dějinách „eurovlády“. Její předseda, bývalý italský premiér Romano Prodi, sice podle konvencí neměl právo osobně si vybrat spolupracovníky, ale poprvé měl možnost vetovat kandidáty jednotlivých členských států EU (čehož ostatně čtyřikrát využil).Mnoho zmatků vyvolal i Prodim vytrvale prosazovaný požadavek, aby se každý z komisařů zavázal podat demisi, pokud jej o to předseda požádá. Prodimu šlo o to, aby snížil riziko krizí uvnitř Komise v případě, kdyby některý z členů figuroval jako účastník skandálu podobně, jako se to stalo několika komisařům ze Santerovy komise (viz Respekt č. 4/99). Nicméně některé země, například Francie, v tom viděly jistou pobídku pro předsedu ke zneužívání moci, a proto se realizaci nápadu snažily dlouho blokovat.A konečně ne všichni byli nadšeni dalším Prodiho nápadem - přestěhovat pracovny komisařů z budovy zvané Breydel do sídel jednotlivých oddělení, a především více „internacionalizovat“ jejich personál.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
