Když loni na podzim oznámil vůdce dánských neonacistů Jonni Hansen úmysl založit soukromou školu pro děti svých stoupenců, přinesly o tom zprávu sdělovací prostředky mnoha evropských zemí, i české. Pozornost přitom vzbudilo nejen ideologické zaměření školy, ale i to, že dánský stát by byl nucen takovou školu finančně podporovat. Dalo by se očekávat, že plány na vytvoření neonacistické školy vyvolají v Dánsku samotném diskusi o konfliktu svobody vyjadřování a šíření rasové nenávisti. Tím spíše, že nacistická škola by vlastně zneužila konstrukci, která má pomocí finanční podpory školství napomáhat šíření demokracie. V Dánsku však zpráva vzbudila jen minimální pozornost. Abychom tuto reakci pochopili, musíme se podívat, jak funguje dánské soukromé školství.
Záleží na rodičích
Z 2100 dánských základních škol je 1680 obecních (folkeskoler) a 420 soukromých. Soukromé školy přitom navštěvuje 12 % školáků. Soukromé školství vychází ze zásady, že stát má právo prosazovat povinnou školní docházku pouze za předpokladu, že si rodiče mohou zvolit, jakým způsobem bude dítě v základní škole vyučováno. Aby tato volba byla reálná, nesmí být školné na soukromých školách příliš vysoké. Proto stát soukromé školy finančně podporuje: dostávají příspěvek ve výši 85 % průměrných celostátních nákladů na žáka ve folkeskoler, k tomu stát přispívá na investice (výstavbu, údržbu a provozní náklady). Zbytek příjmů soukromých škol pochází ze školného, které většinou činí 500…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
