Bývalý ministr průmyslu Vladimír Dlouhý (ODA) loni přiznal, že vítkovické hutě, za jejichž privatizaci zodpovídal, tajně sponzorovaly jeho stranu. Naše druhé největší ocelárny to dodnes popírají, nicméně podle Dlouhého se jako jedna ze tří společností podílely na šestimilionovém daru zaslaném v letech 1995–96 přes „mrtvou“ firmu z Panenských ostrovů.Navzdory této podezřelé skutečnosti se Vítkovice až donedávna obecně považovaly za vzorově zprivatizovaný i řízený podnik. Po této dobré pověsti je nyní veta: koncem června se po burze rozletěla zpráva, že hutě nevyplatily úrok 135 milionů ze svých dluhopisů (udělaly to až minulou středu, tedy s dvoutýdenním zpožděním). Takového prohřešku proti obchodním mravům se podniky snaží vyvarovat za každou cenu. Rovná se totiž veřejnému přiznání, že firemní kasa je prázdná a že dlužník už vyzkoušel všechny ostatní tuzemské triky - neplatí za dodávky (za elektřinu a plyn Vítkovice dluží 900 milionů) ani sociální a zdravotní pojištění. Po zprávě, že se o dluhy na pojistném zajímá policie, svolal - po desetidenním mlčení - generální ředitel Václav Pastrňák tiskovku, na níž pro letošek ohlásil místo plánovaného zisku 100 milionů více než miliardovou ztrátu.
Krachujeme, ale plníme
Hlavním majitelem Vítkovic je dosud stát (má více než dvě třetiny akcií). Privatizace spočívala v tom, že skupina vítkovických ředitelů si podle smlouvy z podzimu 1996 koupila jedno procento akcií a po pěti letech by si mohla nakoupit…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
