Z květnových voleb v Izraeli (Respekt č. 22/99) vzešli dva vítězové - v osobní rovině Ehud Barak se ziskem 56 % hlasů v přímé volbě premiéra a v rovině stranické ultraortodoxní, sefardská strana Šas, jež od roku 1996 téměř zdvojnásobila svou sílu a je třetí největší v parlamentu. Strana práce i Likud utrpěly porážku. Kneset, izraelský parlament, se stal mozaikou dílčích zájmů a bylo jasné, že sestavení koalice bude Barakova první tvrdá zkouška (Respekt č. 26/99).
Premiérem všech
Barak ve svém prvním povolebním projevu prohlásil, že hodlá být premiérem celého národa včetně těch, kteří volili unisono bývalého ministerského předsedu Benjamina Netanjahua. Během projevu se shromáždilo na náměstí Jicchaka Rabina v Tel Avivu sto tisíc Barakových voličů a z davu nadšeného vítězstvím zazněla jediná prosba: „Jenom ne Šas!“ Barak na skandování nereagoval. A věděl proč.Přestože byl ve volbách mírový proces pro většinu izraelských voličů druhotný, zatímco v popředí stály otázky budoucnosti izraelské demokracie, Barak coby věrný pokračovatel Jicchaka Rabina pojal svůj mandát jako mandát pro mír. Osud Rabinovy vlády ho naučil jedno: v mírovém procesu, v němž jde o tak kritickou věc, jako je definice státních hranic, nelze pokračovat s úzkou levicovou koalicí. Tato situace před lety přispěla k nebezpečné polarizaci mezi izraelskou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
