V bitvě o Kosovo patříme k vítězům, ale naše „vítězství“ má divnou příchuť. Neúčastnil se na něm jediný český voják, občané a zdejší mocenské špičky dokonce ani jednou nedokázali vyslat spojencům slyšitelný vzkaz: Jsme s vámi. Výsledek shrnul minulý týden v MF Dnes francouzský politolog Jacgues Rupnik: „Byla to první zatěžkávací zkouška pro nové členy NATO. Poláci prošli, Maďaři na pomezí, Češi ne.“
Česká diskuse
Během bojů o Kosovo se počet českých přívrženců i odpůrců akce NATO stabilně pohyboval kolem třiceti procent v každé kategorii. Nad oběma přitom početně vedli občané odpovídající „nevím, co si o tom myslet“. Sociologové jsou přesvědčeni, že vzhledem k postoji zdejších elit se společnost ještě dokázala celkem slušně zorientovat. Zatímco v ostatních zemích Aliance se o smyslu a cílech kosovské války vedla večer co večer široká debata (podpořená usilovnou mediální osvětou politických špiček), v Česku vládlo relativní ticho.Nechme stranou nesmrtelnou lež vlády, že NATO o bombardování rozhodlo „bez nás“, či neméně slavný bonmot místopředsedy Miroslava Macka, že válka vypukla proto, aby si Američané měli kde vyzkoušet nové zbraně. Neloajální kličkování či dvojsmyslné odsudky Západu z úst premiéra Miloše Zemana a předsedy parlamentu Václava Klause tvoří všeobecně známou kapitolu. Neschopnost českých politických elit zformulovat tváří v tvář zásadní evropské krizi přehledné, jasné a slyšitelné stanovisko byla stvrzena mnohokrát. V jiných…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
