Pár měsíců před volbami do Evropského parlamentu (EP) připomněla tato instituce svůj význam, když se pustila do sporu s Evropskou komisí, „eurovládou“, kterou bez servítků obvinila z korupce a donutila ji - poprvé v dějinách Evropské unie (EU) - k demisi (podrobněji Respekt č. 13/99). Proto mnozí političtí pozorovatelé velmi pozorně sledovali průběh posledních voleb do „europarlamentu“ v předtuše další senzace. Nebyli zklamáni.
Pravice má navrch
Poprvé od zavedení přímých voleb do EP před 20 lety nebudou největší frakcí socialisté, ale křesťanští demokraté. Ti ústy nejpravděpodobnějšího lídra Wilfreda Martense už řekli, že za svůj hlavní úkol považují „vytvoření protiváhy“ Radě ministrů. Můžeme to chápat tak, že současný parlament hodlá energičtěji oponovat intervencionistickým návrhům, které se tento orgán EU, v posledních letech téměř zcela ovládnutý socialisty, obvykle snaží prosadit.Dále Martens s odvoláním na známý výrok Montesquieua („není dobré zavádět příliš mnoho práv, protože to snižuje autoritu normy“) také předznamenal větší nátlak na formování evropských zákonů ze strany „europarlamentu“, než bylo dosud zvykem.Konečně nelze pominout ani další hlasy. Konkrétně ty, které výsledek voleb - příznivý pro pravici - přijaly s úlevou proto, že jsou stoupenci teze ředitele Centra studia evropské integrace v Bonnu Ludgera Kuhnhardta: "Současná levice v Evropě není motorem progresivních…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
