To jsem neřekl
V humorném sloupku na zadní straně vašeho týdeníku (Respekt č. 20/99) jsem si přečetl, že jsem žádal odstoupení britského premiéra Blaira a německého kancléře Schrödera kvůli „válce v Jugoslávii“. Předpokládám, že šlo o nadsázku, protože jsem nikdy nic takového neřekl. Pokud bylo toto tvrzení míněno vážně, musím ovšem proti němu protestovat. Předpokládám, že jste vycházeli z mého rozhovoru pro deník Právo. Rád bych vás upozornil, že jsem ho neautorizoval a že nadpis o tom, že volám po odstoupení západních politiků, jsem si nevymyslel já, ale redakce Práva.Pokud si rozhovor přečtete pozorně, zjistíte, že jsem nevolal po ničím odstoupení, ale hovořil jsem o případné podmíněné reakci západních politiků na akci NATO v Kosovu, pokud se bude vyvíjet neúspěšně. Řekl jsem, že v takovém případě by měli vyvodit osobní zodpovědnost včetně odchodu z funkcí. Na tomto názoru i nadále trvám.Myslím, že podobné novinářské excesy jsou přesně tím důvodem, proč někteří politici přemýšlejí o tom, jak zavést alespoň nějaký systém své ochrany (viz nový tiskový zákon), neboť v současné situaci může kdokoliv o komkoliv napsat cokoliv, aniž by byl reálně postižitelný. Dám jiné příklady: velké titulky v řadě novin z předminulého týdne, že byl za volantem přichycen opilý exprimátor Koukal. Když krevní zkouška prokázala, že nic nepil, objevily se o tom v novinách trpasličí zprávy na zcela bezvýznamných místech.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
