Elizardo Sánchez Santa Cruz mohl jako jeden z mála kubánských disidentů nedávno navštívit cizinu a opět se vrátit domů. V rámci své cesty přijel na pozvání nadace Člověk v tísni i do Prahy. Jeho životopis může leckomu připomenout některé osobnosti naší Charty 77. Elizardo Sánchez se narodil v roce 1944 v provincii Santiago de Cuba. Jako středoškolský student se zúčastnil demonstrací proti Batistově vládě a stal se členem Socialistické mládeže. V letech 1962–64 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí a pak působil jako profesor marxistické filozofie na havanské univerzitě. Od roku 1967 se zařadil k první vlně nenásilné levicové opozice a rok později, za to, že „zastával odlišné názory“, než jaké předepisovala vládnoucí strana, byl z univerzity vyloučen. V 70. letech pracoval v dělnických profesích. V roce 1972 byl zatčen tajnou policií za kritiku premiéra a represivního aparátu. V roce 1976 se stal jedním ze zakladatelů hnutí za lidská práva na Kubě. V roce 1980 byl zatčen a odsouzen na pět let za „nepřátelskou propagandu“. V roce 1986 byl zatčen za to, že jako první kubánský disident uspořádal tiskovou konferenci pro zahraniční novináře o situaci ve věznicích. Po svém propuštění v roce 1987 formuloval tezi národního usmíření na Kubě. V roce 1989 byl odsouzen k dalším dvěma rokům vězení za „šíření nepravdivých informací“ poté, kdy zorganizoval kampaň na obranu čtyř vysokých armádních důstojníků odsouzených k trestu smrti. V roce 1991 obdržel Mezinárodní cenu Human…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
