Miloslav Moucha je malíř kontemplativní letory, přemýšlivý, nadaný schopností hlubokého vcítění a vhledu do dějů tohoto světa a vesmíru - tedy tím, co se v časech povrchní postmoderny stává již téměř vzácností a výsadou podivínů. Dokazují to nejen jeho obrazy a grafické listy vystavené v těchto dnech na zámku Klenová u Klatov, ale nejnověji i monografie s příznačným názvem Životaběh, konvolut vzpomínek, úvah, sentencí, zamyšlení a teorém, které jsou neodmyslitelnou součástí tvorby výtvarné a které tvoří její rovnocenný protějšek.Malíř se narodil v Litvínově (1942), v městě prokletého osudu, poznamenaném od konce druhé světové války nepřetržitou devastací a vše prostupujícím marasmem. Zde prožil svoje chlapecká léta a věk dospívání; doslova osudovou událostí se pak pro něj stalo setkání se spisovatelem Josefem Jedličkou, který ho přivedl k náročné filozofické četbě. Došlo k němu někdy na začátku 60. let, krátce po Mouchově návratu z vojny. Jedlička patrně také bezděky určil novou orientaci jeho výtvarného vyjádření, jež se do té doby soustředilo víceméně jen na „povrchní“ záznam skutečnosti. Moucha byl autodidakt, protloukal se jako mladý nezakotvený muž všemožnými profesemi, ale dílo, které začalo vznikat, nabývalo stále většího duchovního rozměru, překračujícího nejednou naši trojrozměrnou realitu ve směru transcendentna a metafyzického zahledění. Od konce 60. let žil umělec ve francouzském exilu.Mouchův svět je světem vizí, temných podobenství a symbolisticky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
