Na pozadí dramatu v Kosovu nevzbudila zpráva francouzských médií o ohrožení oficiální návštěvy íránského prezidenta Mohammada Chátamího v Paříži přílišnou pozornost. Nelze se divit. Válka v Evropě, úprk kosovských Albánců, a především nejistota, co bude dál - to je silnější káva než nečekaná tvrdohlavost francouzské diplomacie vůči Íránu. Navíc tu vlastně běží o několik lahví vína. Přesto máme před sebou názorný příklad, který ilustruje absenci tolerance a vůle k oboustranně přijatelnému kompromisu, kterou vykazují všechny diktátorské či nábožensky vyhrocené režimy. Na druhou stranu skrze tuto aféru rovněž vidíme, kdy a proč je západní politik ochoten říct kategorické ne.
Od dialogu ke střetu
Íránský prezident by měl dorazit do Paříže 12. dubna. Chátamí má pověst umírněného představitele islámské revoluce, a tak oboustranné oficiální komuniké představilo jeho setkání s prezidentem Chirakem jako „dialog mezi civilizacemi“. Přeloženo do srozumitelné řeči: teheránský režim, který balancuje na okraji ekonomické katastrofy, potřebuje přilákat francouzské investory - Paříž zase již delší dobu pošilhává po bezprizorné íránské ropě, jež po embargu americké vlády odrazuje naftové kolosy z USA.Dialog mezi civilizacemi však skončil, jakmile se návštěva začala připravovat. Podle deníku Libération propukly neshody první březnový týden, když prezident Výboru francouzsko-íránského parlamentního přátelství, senátor Hubert Dumont-Chastel, pozval na pracovní oběd…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
