Jádro kritických výhrad vůči výzkumům veřejného mínění spočívá v názoru, že jejich výsledky samy vstupují do politické situace nebo se stávají dokonce přímo nástrojem politické manipulace.Možnosti a meze takového účinku lze dobře ilustrovat na případu Unie svobody, jejíž politický start v roce 1998 dle mínění některých komentátorů umožnilo zveřejnění nečekaně příznivých výsledků výzkumu volebních preferencí. Výzkum nemohl podnítit počáteční příliv hlasů pro Unii svobody (v únoru 11 %, v březnu 18 % - podle STEM), který vyvolala mimořádná společenská poptávka po straně, která by rehabilitovala pravicovou politiku. Únorové výsledky ale sympatizantům US potvrdily, že tato strana má reálné šance, a tím zřejmě nakrátko přihřály konjunkturu US a skutečně se staly činitelem spoluutvářejícím vývoj politické situace - ovšem jen jako katalyzátor dějů, které nazrály nezávisle na něm. Unie svobody nakonec nedokázala očekávání veřejnosti naplnit, došlo k poklesu preferencí (v dubnu 13 %, v květnu 8 %) a před volbami do Poslanecké sněmovny se dokonce spekulovalo o tom, zda US vůbec překročí pětiprocentní kvorum. Ochladnutí veřejnosti vůči US nastalo bez ohledu na předchozí výsledky výzkumů. To mimo jiné znamená, že i kdyby se snad agentury chtěly postarat o dobrý start US (o schůzce ředitelů STEM a Sofres-Factum s Michalem Lobkoviczem někteří novináři podezřívavě mudrovali), mohla by taková snaha mít jen přechodný efekt.
Voličova cesta z osamění
Bylo by…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
