PhDr. JAROSLAV ŠABATA (1927) pochází z Dolenic u Znojma z rodiny rolníka. V roce 1945 vstoupil do KSČ, za pražského jara se stal tajemníkem krajského výboru v Brně, v srpnu 1968 byl na vysočanském sjezdu zvolen do ústředního výboru; o dva roky později byl ze strany vyloučen. V letech 1951–69 působil na brněnské univerzitě, nejdříve na katedře marxismu-leninismu, později vedl katedru psychologie. Za normalizace pracoval v dělnických profesích, osm let strávil ve vězení za „podvracení republiky“, v letech 1978–81 byl mluvčím Charty 77. V roce 1988 zakládal Hnutí za občanskou svobodu, v prosinci 1989 se stal poslancem Federálního shromáždění, v Pithartově vládě byl ministrem bez portfeje. Od roku 1996 je řadovým členem ČSSD. Má dva syny a dceru.
Proč jste se stal členem ČSSD?
Jsem člověk, jehož základním rysem je asi vášeň pro myšlení. V roce 1996 se v ČSSD vyvíjel konflikt, kterému jsem chtěl vtisknout podobu.
Jak byste ten konflikt pojmenoval?
V pozadí je velký problém soudobé sociální demokracie, jak se vyrovnat s dobou. Z různých stran se zdůrazňuje, že se zhroutilo napětí mezi teorií a praxí. A že je třeba to napětí obnovit.
Sociálnědemokratický pohled na svět je vám ale blízký.
Jsem levicově orientovaný člověk s genezí „reformně komunistickou“, kterou chápu jako variantu sociálnědemokratického vidění světa. Pro mě je Gorbačov specifická východní verze sociálnědemokratického světa.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
