Minulý týden nám statistici řekli, že jsme prošvihli, co se dalo. Nejenže už nejsme postkomunističtí premianti, ale hospodářství se propadá právě v době, kdy bychom se chtěli prodrat mezi státy Evropské unie. Přitom za propad nemůže ozdravná kúra, ale jen neschopnost. Jan Stankovsky z Rakouského ústavu pro hospodářský výzkum tvrdí, že se až do příštích voleb nic nezlepší. „Nikoliv další menšinová vláda, ale zřetelný výsledek voleb je základním předpokladem pro to, aby se Česko dostalo z hospodářských potíží,“ prohlásil. Má pravdu?
Nejistota politiků je naše šance
Před námi jsou dvě varianty. Buď trpělivě čekat, přijímat ránu za ranou a zkusit změnit poměr politických sil za tři roky v řádných volbách, nebo si vynutit volby předčasné. Není pravděpodobné, že se strany bez voleb nějak dohodnou a vznikne vláda většinová. Jaká? Jak by třeba Unie svobody svým voličům zdůvodnila, že se teď spojí s ODS? Vznikla přece proto, že největší pravicová strana u nás nebyla schopna dokončit reformy a nakonec ani říct pravdu o svých zdrojích peněz a přiznat si, že je ve vleku svých dárců. „Sarajevský atentát“ odstartoval vládní krizi, z níž jsme se dodnes nevyhrabali. Spojit se teď znovu s ODS by znamenalo přiznat, že snaha o změnu neměla smysl, že je opravdu jedno, jestli šéfové stran lžou a odkud berou peníze na volební kampaně. A na čem záleží? Jestli mají politici své jisté. Což mají. Opoziční smlouva velkým stranám zaručuje dobré posty a iniciovat změnu by…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
