Dlouho a napjatě očekávané údaje statistického úřadu o vývoji ekonomiky v loňském roce příliš nepřekvapily. Čísla nejsou ani trochu povzbudivá, ale zároveň nejsou horší, než se všeobecně očekávalo: za celý loňský rok se výkon české ekonomiky snížil o 2,7 %, za poslední čtvrtletí loňského roku dokonce o 4,1 % (poslední údaj znamená meziroční srovnání oproti poslednímu čtvrtletí roku 1997).
Umělé vzepětí není k ničemu dobré
Česká ekonomika není ještě normální zaběhlou tržní ekonomikou, která se dokáže hospodářským cyklem „prodírat“ do značné míry sama a mnohdy navzdory všem nesmyslům a zásahům, které politici a vládnoucí garnitury vymýšlejí. Neznamená to pochopitelně, že tradiční tržní ekonomiky jsou na politice nezávislé, ale závisí na ní o řády méně než tzv. nově vznikající trhy (emerging markets) nebo transformující se ekonomiky.Naše hospodářství si samo prostě nepomůže a k základům opravdu zdravého hospodářského růstu je třeba dotáhnout celou řadu známých, a především institucionálních reforem, které bohužel (s výjimkou již oznámené privatizace bank) současná politicko-mocenská konstelace a smýšlení politických elit spíše neumožňují. Přesto nepřestávají zaznívat hlasy přesvědčené o tom, že české hospodářství lze nastartovat a oživit, když se namíchá „správný“ či „adekvátní“ mix či guláš měnové a rozpočtové politiky, respektive když se namíchá guláš, ve kterém „správný“ a „adekvátní“ bude znamenat napumpování většího množství peněz do…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
