Když letos v únoru navrhl místopředseda Egon Lánský (ČSSD) sledovat kontrarozvědkou ekologické odpůrce dokončení jaderné elektrárny Temelín, odpověděla mu vzápětí jeho stranická kolegyně Petra Buzková v deníku Právo: Pokud váš návrh projde, bude muset BIS sledovat i mě. Tato epizoda ilustruje šířící se propast, kterou „temelínská otázka“ kope napříč celou společností. Tento týden nás přitom čeká další pokus o rozhodné slovo: Zemanova vláda, už čtvrtá v řadě, bude o osudu nejdražší stavby české historie hlasovat.
Pithart a pak Klaus
Zatímco v Sasku skončila stavba stejně rozestavěné atomové elektrárny hned po pádu berlínské zdi, v případě Temelína se přes protesty ekologických aktivistů a lidí z okolních obcí jelo dál. V lednu 1992 přešly kompetence v oblasti energetiky z federální vlády na český, tehdy Pithartův kabinet. Karel Dyba jako ministr hospodářství si nechal od společnosti ČEZ sepsat projaderný posudek a poslal do vlády krátký návrh usnesení: „Vláda souhlasí s dostavbou Temelína.“ Kabinet o něm jednal těsně po volbách, ještě než se funkce ujal vítězný Klaus, a Petr Pithart před časem v Magazínu Dnes popsal, jak tehdy jednání v Lánech vypadalo: "Místopředseda vlády Baudyš po mé levici spal, hlavu položenou na stole. Když jsem ho probudil, pronesl jakousi nesrozumitelnou úvahu o možnostech konzervace energie a zase usnul. Ministr Němec argumentoval Marxovou definicí peněz jako zboží a prohlásil, že je-li možné elektřinu z Temelína…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
