Mezi Německem a Francií to skřípe. Zdá se, že oba hlavní protagonisté evropské integrace táhnou lépe za jeden provaz, nevládnou-li na obou stranách Rýna stejně zabarvené koalice. Gerhard Schröder popudil francouzské socialisty již tím, že svou první zahraniční cestu vykonal u Tonyho Blaira, a ne ve městě nad Seinou. Rozpory ohledně reformy evropské zemědělské politiky se diplomaté obou zemí ani nesnaží skrývat. Ovšem jako bomba zapůsobila ve Francii předvánoční zpráva o rozhodnutí Německa „vystoupit z jaderné energetiky“. Na veřejnosti vystoupil sám prezident Chirac a označil německé rozhodnutí za „zásah do hospodářských zájmů Francie“. Němci mezitím ve svém odhodlání sice značně polevili, nicméně zasáhli Francii na citlivém místě. Výsledkem je vůbec první a svým rozsahem nevídaná diskuse o národním jaderném programu a jeho budoucnosti.
Spojenci zmizeli
Francouzi lpí sveřepě na tom, co sami označují za exception francaise (francouzská výjimka). Jsou pyšní na svoji odlišnost, a není proto divu, že jak vojenský, tak civilní jaderný program byl po léta konsenzuální záležitostí, která sjednocovala celé politické spektrum a drtivou většinu občanů. Nezávislá vojenská jaderná síla, dědictví generála De Gaulla, zaručovala Francii v rozděleném světě větší význam, než by odpovídalo její skutečné síle. Po studené válce se ale Francie s touto politikou ocitla v izolaci a po váhání nakonec opustila jaderné zkoušky v Tichomoří.Rozvoj jaderné energetiky po…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
