Nigérie, nejlidnatější země Afriky (110 milionů obyvatel) s obrovskými přírodními zdroji (šestý největší producent ropy na světě), by mohla být i jednou z nejúspěšnějších. Má však smůlu. Etnická i náboženská roztříštěnost, ale hlavně vojenské junty, které s výjimkou deseti let vládly od získání nezávislosti v roce 1960, ji poznamenaly více, než by se na první pohled zdálo. Za ilustraci poslouží Olusegun Obasanjo, jenž byl 28. února zvolen prezidentem jako první demokraticky zvolená hlava státu po 15 letech.
Obasanjo jako unikát
Olusegun Obasanjo už jednou v čele Nigérie stál - v letech 1976–79 jako šéf Nejvyšší vojenské rady. Proslul zejména tím, že v roce 1979 jako dosud jediný vojenský vládce země odstoupil ve prospěch zvolené vlády. V jeho osobě se tak rýsuje celá rozporuplnost Nigérie, a z toho plyne i rozporný vztah voličů k němu: jedni v něm spatřují bývalého šéfa junty, tudíž věčného vojáka, jiní - a jak ukázaly volby, tak jasná většina - v něm vidí šanci na pokojný přechod k civilní vládě. Na jedné straně je pravda, že Obasanjo v roce 1970 po tříleté občanské válce přijal kapitulaci Biafřanů, a má proto u vojáků dobrou pověst. Na druhé straně byl v roce 1995 během vlády posledního diktátora Abachy za kritiku režimu uvězněn a na svobodu se dostal až po Abachově náhlé smrti loni v červnu (viz Respekt č. 30/98). To mu zase skýtá dost silnou demokratickou legitimaci.V nigerijské mozaice je důležitý i původ. Obasanjo je křesťan z jihozápadu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
