Kdyby se major Zeman v době své největší slávy dokázal v duchu přenést na Pražský hrad roku 1999, zjistil by, že se naplnily všechny jeho představy o hrůze, jež by zavládla, kdyby padl socialistický režim. Potvrdilo by se mu, že stál na správné straně barikády, když jej tvrdě bránil před návratem kapitalistických zlořádů. Stačilo by mu, aby navštívil výstavu dokumentárních fotografií Ten years after (Deset let poté) sedmadvaceti fotografů z patnácti zemí střední a východní Evropy, kteří vesměs spolupracují s mezinárodním časopisem Transitions, sídlícím v Praze. Ten také výstavu v Tereziánském křídle Starého královského paláce připravil (ve spolupráci s World Press Photo a Správou Pražského hradu).
Skličující bilance
Výstava chce dokumentovat „momenty bouřlivého desetiletí v zemích opouštějících komunistické režimy: boj za svobodu, válečné hrůzy, radosti i starosti všedního dne“; měla by tedy být jakousi obrazovou bilancí politického vývoje po roce 1989, kterou organizátoři hodlají po pražské premiéře předvést i ve světě.Představu o Rusku by si major Zeman mohl učinit podle snímků zkrvavených obětí separatistických bojů, bezprizorných dětí, gangsterů, zpustošených obydlí a demonstrací chudiny, které se stýská po Stalinovi. Viděl by, jak do Ruska pronikají vulgární hamburgrárny MacDonald, hráčská kasina i kšeftaři z Benettonu, podbízející se zbohatlíkům. Pozoroval by hluboký úpadek disciplíny v sovětské armádě. Vrtěl by hlavou nad obrázky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
