Před týdnem se opět projasnila situace na italské levici. Po třídenním jednání ve Florencii se italští postkomunisté (Strana demokratické levice, PDS) zřekli starých symbolů - srpu a kladiva - a nahradili je obligátní růží evropských socialistů. Jak vypadá další tříbení na italské politické scéně z perspektivy pěti let od akce „čisté ruce“?
Od šedesátých let
Italská vláda levého středu Romana Prodiho vede zemi již 22 měsíců, a nestane-li se něco neočekávaného, měla by pokračovat i během celého letošního roku. Nejsilnější stranou vládní koalice Olivovník je právě PDS, hlavní dědic Italské komunistické strany. Postkomunisté mají ve vládě některé klíčové pozice - z jejich strany pochází vicepremiér, ministři vnitra, financí, dopravy i průmyslu, nemluvě o Lucianu Violantem, předsedovi poslanecké sněmovny.
PDS vznikla v roce 1991 a dokončila historický vývoj, který mezi italskými komunisty probíhal již od 60. let. Jak známo, italští komunisté se vyjádřili kriticky k potlačení pražského jara v roce 1968 a před parlamentními volbami v roce 1976 tajemník strany Enrico Berlinguer v největším italském listu Corriere della Sera prohlásil: „Cítím se v NATO mnohem jistější, než bych se cítil ve Varšavské smlouvě.“ Berlinguer i jeho nástupci se snažili o postupné, ale velmi pomalé oddalování od Moskvy, a tak byli zaskočeni rychlým krachem reálného socialismu v roce 1989. Tlak mezinárodní situace i domácích konkurentů revizi ideologie uspíšil: v roce…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
