Už od přijetí Ústavy České republiky se vášnivě diskutuje o poslanecké imunitě. Tento spor bude zřejmě pokračovat, protože Poslanecká sněmovna minulou středu nepostoupila do druhého čtení dvě novely zákonů, kterými chtěli někteří poslanci rozsah imunity omezit.
Navždy beztrestní
Institut poslanecké imunity se v zákonné podobě poprvé objevil koncem 17. století v Anglii a jeho cílem byla obrana volených zástupců lidu proti panovníkovi. Postupem času demokratizovaly moderní společnosti svá politická zřízení a imunita svůj význam ztrácela. V západní Evropě se dnes většinou omezuje na projevy v parlamentu, na záležitosti přímo spojené s prací poslance, maximálně pak na poslaneckou beztrestnost omezenou dobou výkonu mandátu. České pojetí imunity, které je svým rozsahem evropskou raritou, svědčí o právní diskontinuitě v našich zemích. Tvůrcové ústavy přejali formulace z prvorepublikové ústavy, aniž by jakkoli přihlédli k opačnému trendu v západních demokraciích. Takže dodnes platí, že pokud sněmovna odmítne svého kolegu vydat, je trestní stíhání zastaveno jednou provždy.
Jestliže diskuse o trestněprávní imunitě lze odbýt s odkazem na malý počet sporných případů, je přestupková imunita předmětem sporů téměř každý měsíc. Ukažme si to na typickém příkladu. Zjevně opilý poslanec odmítne dechovou i krevní zkoušku s odvoláním na svou imunitu. Dopravní policie tedy sepíše hlášení a zašle ho imunitnímu a mandátovému výboru. Na neveřejném zasedání se poté…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
