Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Téma

Mladí a draví

Sociologové nás učí, že v opravdu svobodné zemi mají občané alternativu, jak nebýt závislí na státu. Umožňuje jim to rozvětvená síť spolků a zájmových sdružení, které se dohromady říká občanská společnost. Svým působením vyvažuje vládnoucí elitu a zároveň je základem pro vznik elit konkurenčních.

Sociologové nás učí, že v opravdu svobodné zemi mají občané alternativu, jak nebýt závislí na státu. Umožňuje jim to rozvětvená síť spolků a zájmových sdružení, které se dohromady říká občanská společnost. Svým působením vyvažuje vládnoucí elitu a zároveň je základem pro vznik elit konkurenčních. Řada zdejších vědců - nejotevřeněji například filozof z olomoucké univerzity Aviezer Tucker - přitom Čechům vyčítá, že jejich spolky jsou na zrod nové elity příliš slabé. Když pak stará elita selže, není nástupce.

Při komunálních volbách dostali čeští vlastenci šanci Tuckerovu skepsi vyvrátit. Volby označily desítky tisíc nových zastupitelů, lidí, kteří mají zájem o veřejné věci. Přece se mezi nimi musí najít osobnost plná energie, síly a nápadů, jak zlepšit veřejné poměry. Tito lidé by po praxi na radnicích mohli přinést čerstvou krev i opotřebovaným držitelům moci na úrovni republiky.

Zrada na radnici

Hledat budoucí elity na městské úrovni není úplně jednoduché. Velké i menší radnice slouží stranám jako zásobárny nových lidí a desítky z nich se dokonce usadily po volbách v letech 1996 i 1998 v obou parlamentních komorách. Kdo ale zná tvář některého z nich z televizní obrazovky? Lidovecký exprimátor Zlína Schneider upadl ve své roli ministra pro regionální rozvoj už dávno v zapomnění, jeho pražští kolegové Koukal a Kondr zkrachovali hned při prvním pokusu o znovuzvolení do Senátu, zatím ve stínu zůstal bývalý budějovický starosta Beneš v roli místopředsedy ODS i ostravský náměstek primátora Lachnit ve stejné funkci v ČSSD. Jak dosvědčuje sestava současné vlády, osvědčené kádry ze stranických aparátů mají v české politice stále stoprocentní převahu. Komunální naději pro českou společnost musí zájemce hledat přímo v terénu. Například v Bělé nad Radbuzou, jednom z pěti měst domažlického okresu, vzdáleném deset kilometrů od německých hranic. Svým způsobem jde o typickou ukázku obce českého pohraničí.

Centrum městečka tvoří náměstí se žlutým kostelem a hradbou šedivých domů. Nedaleko stál kdysi ještě zámek, z něj však zbyla už jen ruina hospodářských budov, zničených za normalizace místními zemědělci. Z rozvalin se tyčí jediná masivní budova s malými okny a klenutými stropy: unikla destrukci, neboť se stala útočištěm zdejší hospody. Kousek od náměstí stojí paneláky: v nich bydlí většina z nynějších patnácti set obyvatel. Před válkou zde žilo dvakrát víc lidí, němečtí měšťané však byli koncem čtyřicátých let vyhnáni. Místo nich přišli Češi z vnitrozemí a začali tu pracovat jako zemědělci, lesáci či dělníci v jediné zdejší továrně, která vyrábí líhně pro slepice.

V úterý 24. listopadu zažívá Bělá vrcholnou událost společenského života posledních čtyř let: do kulturního domu s břízolitovou omítkou a vybledlou reklamou na coca-colu nade dveřmi se trousí skupinky lidí přejících si vidět volbu nového starosty. Pod pódiem kulturního sálu už čeká patnáct nově zvolených zastupitelů: sedm komunistů, sedm za Unii svobody a drobná ředitelka místní mateřské školy za nezávislé. Situace jako stvořená k triumfu šéfa zdejší buňky KSČM, posunovače ďudovíta Kopčeka (58): protože ze svých přívrženců sestavil i kandidátku nezávislých, měl by vyhrát - sice o jediný hlas, přesto bezpečně.

Po hlasování je ale všechno jinak. Poměrem 11:4 vítězí kandidát Unie svobody, dosavadní starosta a zemědělský inženýr Libor Picka (34). Vysvětlení přijde vzápětí po verdiktu. „Rozhodli jsme se podpořit pana Picku,“ chopí se mikrofonu malá, asi šedesátiletá žena v šedém kostýmu a vysokých kozačkách. Komunistka Ludmila Janissová hovoří i jménem svých dvou soudruhů: „Nezměnili jsme politické přesvědčení. Zvážili jsme však, že Libor Picka je perspektivní, mladý a vysokoškolsky vzdělaný člověk, schopný zajistit další rozvoj města.“ Stejně vysvětlí svůj hlas pro Picku i nezávislá zastupitelka Alena Konopová:„Je to mladý, dravý člověk, je dynamický a průbojný.“ Jeho komunistického soupeře si také cení, je prý „seriózní, spravedlivý, dobrák a poctivec“, do dnešní doby se ale nehodí.

Poražený kandidát neskrývá své zklamání. Obtloustlý ďudovít Kopček dělal starostu v Bělé jedenáct let, před čtyřmi lety ale volby prohrál a dnes se to po zradě ve vlastním táboře opakovalo. „To jsem nečekal, takhle jsem si stranickou disciplínu nepředstavoval,“ stěžuje si po schůzi. Nachází jediné vysvětlení: „To víte, jsem jenom dělník.“

Vytáhl lidi z pelechů

Uspět v souboji s komunistickým kandidátem v západním pohraničí, kde většinu radnic získala KSČM, signalizuje na místní poměry mimořádnou osobnost. Pickovi voliči chválou nešetří: starosta koupil autobus, který vozí děti z okolních vesnic do školy, pravidelně organizuje dětský den, lampionový průvod, pálí se čarodějnice. Navíc už čtvrtý rok dělá Mikuláše a objíždí město s koňským spřežením. „Vytáhl lidi z pelechů,“ pochvaluje si nezávislá kandidátka Konopová. „Za dob jeho předchůdce se toho moc nedělo a lidi se o nic nezajímali.“

Sám Libor Picka, statný a nakrátko ostříhaný muž, tvrdí, že o úspěchu v Bělé rozhodují právě drobnosti, které však mohou změnit zdejší atmosféru: „Lidé pochopili, že radnice je tu pro ně, a ne kvůli štemplům.“ Jeho největší ambicí je dohnat blízkou osadu Železná, která leží na hraničním přechodu. „V Železné bylo dříve jen pár domů a kasárna, teď tam najdete několik restaurací, hotel, bezcelní obchod.“ Proto dnes i Bělá nabízí podnikatelům zdarma pozemky a domy s nulovým nájmem, zatím bez valného úspěchu. „Chybí nám tu třeba hotel, ale nikdo zatím neprojevil zájem ho postavit,“ stěžuje si Libor Picka.

V roli muže, který chce s podporou několika zastupitelů (najdeme mezi nimi například učitelku matematiky nebo vedoucí školní jídelny) rozhýbat provinční maloměsto, se cítí spokojen a další ambice kromě svého turistického obchodu s keramikou nemá. „Velká“ politika ho nezajímá, v tak malém městě ostatně nehraje žádnou roli. Letos sice vystoupil z ODS, kterou rychle nahradil Unií svobody, o důvodech ale nechce mluvit: „Nelíbilo se mi, že ODS je stranou jednoho muže,“ říká stručně.

Sklo ve vzduchu

Teoreticky vzato, lepší šanci zrodit novou elitu pro Českou republiku by měla nabídnout větší města, kde se místní politici mohou spolehnout na širší podporu vzdělaných občanů. Za příklad snad může sloužit Nový Bor (12 000 obyvatel), který se ze všech měst bývalých Sudet těší zřejmě největší prosperitě, což dokazují pravidelné volební triumfy pravice ve všech polistopadových volbách.Tamní zasněžené náměstí je očividným důkazem úspěchu: velká radnice září novým žlutobílým nátěrem, stejně jako barokní kostel na protilehlé straně. Do tmy svítí okna galerie a obchodů, základní škola se chlubí vánoční výzdobou v oknech, muzeum skla velkým nápisem ohlašuje, že v jeho klenutých sklepích přibudou další výstavní prostory. Příčinou zdejší prosperity je sklo. „V Novém Boru jsou skláři už pět století. Je to tady ve vzduchu,“ říká ředitelka muzea Eva Ranšová. Tradice se udržela i po válce, protože Češi z německého města nevyhnali sklářské mistry, a znovu rozkvetla hned v devadesátém roce, kdy tu vedle továrny Crystalex vznikly desítky menších dílen a sklářských studií.V listopadových volbách dostala pravice na radnici přes dvě třetiny mandátů (z toho ODS osm, Unie svobody čtyři), radu ale nakonec sestavili klausovci po dohodě se sociálními demokraty. Příčinou byl osobní spor dlouholetých spolupracovníků, bývalého starosty Ladislava Džavíka (56), původním povoláním inženýra strojaře, a jeho zástupce, ředitele místní základní školy Ivana Lacka (62). Džavík na jaře přestoupil do Unie svobody, a i když byl ve volbách poražen kandidátkou ODS vedenou právě Lackem, chtěl i nadále městu vládnout. ODS se proto raději dohodla se sociálními demokraty, kteří byli s křeslem jednoho místostarosty spokojeni.

Z ordinace neodejdu

„On mně bude vyčítat, že jsem nechtěl ustoupit. Proč neustoupil on?“ Se stížnostmi na svého rivala vyklízí odcházející starosta Džavík svou kancelář. „Promiňte, jsem trochu lítostivý,“ omlouvá se za slzy v očích. Připouští však, že na práci radnice by jeho odchod neměl být znát: „Máme stejný program jako ODS.“ Obává se jenom toho, že nový starosta nebude umět spolupracovat s Evropskou unií. Sám Džavík byl v předsednictvu Svazu měst a obcí euroregionu Nisa a zařídil místním školákům několikrát výměnný pobyt v cizině.

Volební vítěz Lacko o programu nepochybuje: „Pro mě politika ve městě znamená čistý chodník, spravené ulice a nové byty. O něco víc peněz by měly dostat školy.“ Se vzděláním ostatně souvisí jediný věcný spor, který měl se svým předchůdcem. „Chtěl zrušit základní školu v jedné blízké vesnici,“ stěžuje si nový starosta. „Jenže kdyby se zrušila, nezbude tam kromě hospody už vůbec nic.“ Spolupráce se sociálními demokraty prý bude bez problémů. „Náš pohled na základní věci se neliší,“ soudí Lacko. Nový purkmistr vstoupil podle vlastních slov do ODS spíše náhodou: „Když končilo Občanské fórum, cítil jsem sice k této straně sympatie, ale vyhraněný názor jsem neměl. Kdyby za mnou přišel někdo z ČSSD o týden dřív, vstoupil bych tam. Dnes už to měnit nebudu.“ Tím spíš, že ODS má skvělého předsedu: „Nejsem fanatik, ale profesora Klause si nesmírně cením. Je přímý a má to v hlavě naprosto srovnané,“ vysvětluje Ivan Lacko.

Nejdůležitější sociální demokrat ve městě, chirurg, člen zastupitelstva a senátor v jedné osobě Miroslav Coufal (46), má na veřejné záležitosti velmi podobný názor. Přede dvěma lety zprivatizoval polikliniku s kolegou, který dnes v městské radě zastupuje ODS. Z desetimilionového dluhu zatím splatili polovinu. „Nechci to zakřiknout, ale každým dnem se máme lépe,“ říká doktor Coufal. Zlobí ho ovšem politika sociálnědemokratického ministra zdravotnictví Davida: „Také jsem proti němu v Senátu vystoupil.“ Ministr totiž přehlíží soukromníky a naopak oddlužuje velké státní nemocnice, které se do dluhů dostaly svým plýtváním. I Coufal je ve své straně shodou okolností. „Byl jsem pět let v KSČ a vstoupit například do ODS mi přišlo jako příliš velký skok,“ vzpomíná. Na radnici se jeho strana s pravicí snadno domluví. Není divu: novoborský chirurg chce vytvořit dobré podmínky pro podnikatele, prodávat byty nájemníkům atd.

V Coufalovi má Nový Bor politika, který už překročil místní úroveň: v pražském Senátu se pere za práva soukromých lékařů. O další kariéře ale příliš neuvažuje. „Pokud bych si musel vybrat mezi kariérou politika a svou profesí, tak dostane přednost medicína. Z ordinace neodejdu,“ zdůrazňuje chirurg.

Tam už musí být myšlenky

Coufalův příklad odhaluje jednu z příčin, proč se regionální elita v politice neuplatní: lidé volí známé osobnosti, což bývají na místní úrovni především doktoři, učitelé nebo například zemědělští inženýři; ti však nechtějí vyměnit své původní všeobecně vážené zaměstnání za nejisté a mezi sousedy neoblíbené politické řemeslo. Pokud by se ale přece jen odvážili, není pořád ještě vyhráno. Svědčí o tom zkušenost jednoho z nejúspěšnějších regionálních politiků u nás.

Veterinář Jiří Liška (49) se stal profesionálním politikem - starostou Jičína - po komunálních volbách před čtyřmi lety. „Tehdy ODS dopadla v Jičíně nejlépe ze všech okresních měst,“ vzpomíná Liška. Prý se od té doby podařilo nastartovat místní ekonomiku; vrcholem úspěchu je miliardová investice německého výrobce elektrických spotřebičů AEG, který v Jičíně zaměstná 250 lidí. „Roztočil se kolotoč prosperity a z provinčního omšelého, zatuchlého městečka je dnes krásné, rušné centrum regionu s bohatým kulturním životem,“ tvrdí Liška. Souhlasí s ním i voliči. Také letos měla ODS v Jičíně jeden z nejlepších výsledků v republice a sám Liška už dvakrát vyhrál senátorské volby, před měsícem dokonce s nejvyšším podílem hlasů ze všech kandidátů ODS.

Bývalý veterinář soudí, že vzestup místních politiků může prospět celé zemi. Ti, kteří se dostali „raketově do nejvyšších pozic“, prý mají pocit, že všechno umějí, přeceňují své schopnosti a dělají pak třeba na místech ministrů veliké chyby. Naopak lidé z radnic si dětské nemoci politiků odbyli už na místní úrovni. Proč ale i sám Liška je mužem v ústraní, známým dosud jen specializovaným senátním zpravodajům? „Od toho, být dobrým starostou nebo třeba i senátorem, k tomu, stát se špičkovým politikem, je pořádný krok, který se těžko dělá,“ vysvětluje starosta. „Tam už musí být myšlenky, které přesahují okresní rámec.“ Sebekriticky připouští, že něco takového může být nad jeho síly: „Takovou silnou myšlenku, která má hloubku, která rozzáří oči naslouchajících, zatím nemám.“

Dočká se tedy Praha okamžiku, kdy lidé z regionů přijdou s novými myšlenkami? Odpověď se dá sotva hledat na lepším místě než ve městech typu východočeského Turnova. Sdílí osud například s českými Poděbrady, Novou Pakou, Žamberkem a moravskými Hustopeči, Holešovem nebo Frenštátem: dřívější okresní metropole měly za první republiky rozvinutou síť spolků, církví i politických stran a na rozdíl od sudetských měst se tu po válce udrželo původní obyvatelstvo, které v roce 1946 jasně odmítlo volit komunisty. Ti se pomstili: okresní úřady přestěhovali do sousedních, obvykle menších obcí a do málo uvědomělých měst mnohdy umístili ruskou posádku. Místní občané nebyli korumpováni funkcemi v okresních aparátech a ihned po pádu totalitního režimu se s chutí chopili možnosti obnovit dávné kulturní poměry. Často to dosvědčují i polistopadové volební úspěchy reformních stran.

Pragmatici z Turnova

Pondělí 30. listopadu, tři čtvrtě na sedm večer. V nabitém sále turnovského společenského sálu Střelnice právě skončila jedna éra. První porevoluční starosta patnáctitisícového Turnova Jan Šolc (70) po osmi letech gratuluje svému nástupci. Sebevědomé mládí nového starosty Milana Hejduka (32) z nezávislé kandidátky je ovšem zjevně jediná změna, kterou komunální volby přinesly. Volba dosavadního místostarosty je naopak logickým vyústěním pocitu, který v Turnově ovládá skoro všechny místní politiky: žádná revoluce není potřeba. Děláme to dobře, jedeme dál.

Kdo pamatuje Turnov před deseti lety, ten se nediví. Na zrekonstruované náměstí se nedávno vrátil mariánský sloup a pod úplně novou fasádou zmizel dokonce i přízrak obchodního domu Achát, který komunisté vybudovali z betonu v akci Z. Na hlavní ulici se místo Pramenů a lahůdkářství objevily drobné obchůdky a restaurace. A když před několika lety v Turnově odstřelili načerno postavený panelák sovětských oficírů, monstrózní stavbu hyzdící přírodní panoráma naproti zámku Hrubý Rohozec, zaznamenala to šotem a ohláškou nového startu města dokonce i americká zpravodajská síť CNN.

„Je třeba zdokonalovat systém, ale jinak chceme zůstat tím, čím jsme,“ opakuje oblíbenou definici svých plánů nový starosta Hejduk. Město zaměstnává téměř osm stovek lidí, od uklizeček ve školkách až po lékaře místní nemocnice. O přehled v „systému“ ale nemusí mít na radnici obavy; místostarostou se po složitých koaličních jednáních stal nezávislý zástupce sociálních demokratů Vladimír Eckert (63), donedávna ředitel špitálu. Jeho zvolení má podle turnovských komunálních politiků logiku: uvážlivě působící lékař bude ideálně doplňovat impulzivního mladého starostu. Podle Hejduka nejde ve městě velikosti Turnova na radnici o politiku, ale spíše o „správu a manažerství“. „Umím to a dokážu to,“ říká starosta sebevědomě a kreslí do mapy města trasu budoucího silničního obchvatu. Dobře ví, co jeho voliči žádají; tisíce aut projíždějících ulicí kolem turnovského nádraží určitě ne. Nic se ale nesmí přehánět, podle starosty „automobil patří ke standardu dnešní doby“. Proto by Turnovským rád postavil nové koupaliště. To dnešní leží sice v malebném místě u lesa na břehu Jizery, jenže u něj nelze zaparkovat.

Leštit kliky

„Je těžké nabízet převratné změny,“ krčí rameny předseda turnovské ODS Petr Haken na otázku, proč žádná strana nešla do voleb s nabídkou, která by překračovala horizont nového dálničního obchvatu. Při pohledu na téměř zaměnitelné programy se nabízí otázka, proč tedy vlastně v Turnově kandidovalo tolik stran: jen na pravici ODS, Unie svobody, KDU, ODA, Volba pro město, k pravicové ideologii se hlásí i nezávislí. Ti také volby vyhráli, když získali šest mandátů. Celkem má pravice v zastupitelstvu jednadvacet hlasů, sociální demokraté čtyři a komunisté dva „v zájmu města vždy hlasující“ poslance. Radu vedle nezávislých obsadila ODS, US a ČSSD.

Turnovská pravice se podle místních politiků skutečně nerozpadla programovými spory; pouze šéf ODS Haken tvrdí, že Unii svobody založili ti, kteří „nechtěli s Klausem“. Vítězové voleb v zákulisí přiznávají, že šlo spíše o taktiku: rozdělení kandidátek zajistilo zvolení co největšímu počtu schopných lidí. Široká dohoda je podle jednoho z architektů nové turnovské politické mapy, radního Oldřicha Pelce (US), nutná zejména z dlouhodobého hlediska. „Je třeba začít mluvit o strategickém programu města, kam vlastně směřovat a co chceme z Turnova mít,“ říká Pelc, občanským povoláním šéf Správy chráněných krajinných oblastí ČR. Podle něho by se měl Turnov stát „centrem péče o krajinu“, především v oblasti Českého ráje.

Bylo by to hezké, mít v čele radnice mladého specializovaného manažera, který se snaží skloubit a realizovat zájmy všech občanů. A když má úspěch, pokračuje v kariéře na vyšším politickém stupni. Proč ovšem na českých radnicích není tyto dravé profesionály téměř vidět? Odpověď může být zakleta v našem komunálním systému: na rozdíl od jiných evropských zemí je česká veřejná správa plně v rukou státní byrokracie. Všechno probíhá v zásadě tak, že svědomití úředníci rozdělují peníze ze státní pokladny a zvolení starostové je utrácejí téměř všechny podle jejich příkazů.

Obecní politiky a političky tedy nic nenutí k originálním, zajímavým myšlenkám a následně ke snaze získat pro tyto myšlenky spoluobčany. Úspěch městského politika záleží hlavně na jeho schopnosti lobbovat v Praze i na okrese a sehnat tak pro město pár milionů navíc.

Potvrzuje to i Turnov. Největší neúspěch místní radnice v minulém volebním období způsobil sociálnědemokratický ministr školství Zeman, když škrtl slíbenou sedmdesátimilionovou dotaci na přestavbu poslední ruiny zbylé po ruských kasárnách, z níž se měla stát ekonomická škola. Bez peněz z centra ovšem určitě nepostaví ani vytoužený obchvat. Turnovští konšelé reagují rozumně. Chystají místo druhého místostarosty, který by město zastupoval navenek. Jak se říká v kuloárech turnovské radnice, bude „leštit kliky na úřadech“.

Muž s vizí

Příklady ukazují, proč u nás z radnic nemíří vzhůru nadějní příslušníci nových elit: v nejmenších sídlech typu Bělá nad Radbuzou je obvykle na radnici nemá kdo nahradit, v Novém Boru bylo vidět, že na radnicích vládnou spíše lidé, kteří svá vážená místa profesorů a lékařů nechtějí měnit za nejistou kariéru politiků, a pragmatičtí radní z Turnova jsou živoucími doklady toho, jak běžný život ve městech sice vychovává konformní úředníky či šikovné lobbisty, ale žádné politiky. Ještě menší nadšení musí vzbudit skutečnost, že málokdo ze starostů má jiný cíl než „postavit obchvat“ a sotva považuje za svůj úkol pomoci obnovit občanskou společnost, z níž by nové elity mohly vyrůst aspoň v příštích generacích.Naštěstí se objevují i výjimky. Vedle obcí, které se účastní programu obnovy vesnice, je jednou z nich také další sídlo „turnovského typu“, východočeské Vysoké Mýto (11 000 obyvatel). Kandidáti Volby pro město zde vyhráli letošní volby s heslem „Learning Society“, česky společnost vzdělání. „Jsme parta lidí, která se dala dohromady hned při revoluci,“ říká nový místostarosta, učitel angličtiny Martin Krejza (36), o lidech, kteří volby vyhráli už potřetí, nejdříve pod hlavičkou Občanského fóra, později jako ODA.

Právě Krejza před dvěma lety vyslechl na konferenci soukromých škol v Holandsku přednášku anglického profesora o programu „Společnost vzdělání“. Ve Vysokém Mýtě už dnes existuje sedm středních škol, po přednášce bylo českému učiteli přesto jasné, že se dá ještě hodně udělat. Nejvíce ho zaujala myšlenka, aby se lidé učili celý život: „Podniky, nemocnice, samozřejmě školy i soukromníci v našem městě pořádají nejrůznější přednášky a kurzy. Je třeba, aby se o tom lidé dozvěděli, a na druhé straně, aby organizátoři na přednášku pustili i lidi z venku. Například v Karose běží spousta jazykových kurzů i přednášek o nových technologiích. Proč by to mělo být jen pro deset zaměstnanců, a ne pro dalších padesát lidí zvenku, které to zajímá?“ Samozřejmě půjde i o to, přesvědčit občany, aby na kurzy chodili. „I lidé, kterým je dnes padesát a naposledy otevřeli nějakou učebnici před maturitou, by měli zjistit, že dozvědět se něco nového je docela fajn,“ říká místostarosta. „Mohli bychom jim zpočátku nějaké kurzy zaplatit, aby ochutnali tu slast učení.“

Martin Krejza by chtěl zřídit i školní rady, kde by učitelé konzultovali přípravu dětí pro život s jejich rodiči i okolními podnikateli. Nástup nových komunikačních technologií hodlá město podpořit zřízením internetové kavárny, milionovou dotaci chce dát i na kulturu, konkrétně na opravu rockového klubu.

Větší plány by šlo s „volnými penězi“, které smí radnice použít bez povolení z okresního úřadu, sotva uskutečnit. Podle Krejzy je přesto důležité, aby se ideály vedle běžných komunálních starostí úplně neztratily: „Stavět nové domy a silnice můžete pořád a pořád je co zlepšovat. Vždycky někde zatéká. Věci by se ovšem měly také naplnit životem. Z lidí, kteří budou chodit na přednášky, na kurzy jógy nebo keramiky, se asi nestanou experti. Vzniká ale živé podhoubí, které změní myšlení lidí v komunitě.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].