Nakladatelství Brody vydalo první český překlad deníku Leonida Andrejeva z let 1914–1919 (pořídila jej Ludmila Dušková) a jeho stať S.O.S. - ta byla v češtině prvně otištěna péčí Vincence Červinky ihned po napsání roku 1919. Jde o třetí svazek Andrejevových textů za posledních pár let; pokračuje tak tradice českého zájmu o tohoto autora, započatá už roku 1904. Tehdy v Praze vyšly rané povídky teprve třiatřicetiletého spisovatele (žil v letech 1871- 1919), který ve své tvorbě se zvláštní naléhavostí popisoval vypjaté situace: poslední hodiny života teroristů před popravou, znásilnění, jednání Jidáše Iškariotského, šílenství „rudého smíchu“ války. V letech 1923–28 vychází Andrejevovo dílo česky v pěti svazcích, jeho dramatické práce (napsal jich celkem osmadvacet) jsou často inscenovány na zdejších jevištích (knižně vydalo pět dramat roku 1968 nakladatelství Orbis v překladu Sergeje Machonina a Otakara Blandy). Andrejevovy soukromé zápisky, jeho publicistiku a korespondenci z posledních let života a interview s finskými novináři sovětské a všechny jim poplatné prameny zamlčovaly. V Rusku vyšly vcelku až roku 1994 ve vynikající edici Richarda Davise a Bena Hellmana. Ti jsou také autory doprovodného aparátu výjimečné úrovně, jenž tvoří jakousi doplňkovou „knihu v knize“. Část jejich poznámek, komentářů a rejstříků přeložila i Ludmila Dušková pro zkrácený český výbor, který si typografickou úrovní nezadá s reprezentativním vydáním ruským. Kupodivu tu však čtenář nenajde ani…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
