Každé úterý ráno zamíří ministerské BMW Miloše Kužvarta do pražských Vršovic a zastaví před čajovnou v jedné ze zdejších uliček. Uvnitř vypije šéf ministerstva životního prostředí několik kalíšků čaje a sní plněný arabský chléb s balkánským sýrem a olivami. Tyto pravidelné zajížďky na cestě do práce ovšem nenápadný černovlasý muž s orientálním knírkem nepodstupuje kvůli hladu. „Nejméně kritizovaný ministr Zemanovy vlády“, jak Kužvart sám sebe nazývá, vyhrazuje hodinu svého času na posezení s „ekologickými“ novináři. Proč tedy takové souznění?České ministerstvo životního prostředí prošlo od svého vzniku po sametové revoluci několika zvraty. Velké prestiži se mezi experty těšilo první dva roky pod vedením vědce Moldana a ekologického disidenta Dejmala, kdy bylo schváleno nejvíce důležitých zákonů (například posuzování vlivů staveb na životní prostředí nebo zákon o ochraně přírody a krajiny). Po volbách v roce 1992 si úřad vzala pod svá křídla ODS a do čela postavila Františka Bendu, chemika z ekologického ústavu Akademie věd. Ten se proslavil především svou absolutní důvěrou v tezi tehdejšího premiéra Klause, že ekologie je luxus, na který si nejprve musíme vydělat. Tedy přeloženo: ochránci nemohou podnikatelům bránit v ničení přírody, neboť toto ničení nám za čas vynese dost peněz i na ochranu přírody. Benda se dobrovolně vzdal výrazného dílu svých pravomocí (agendu lesů, vod a územního plánování od něj dostala darem ministerstva průmyslu a hospodářství) a za celý pobyt…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
