„Chtěl bych vidět živého sociálního demokrata, který by souhlasil s prasečákem maskujícím místo českých fašistických zločinů,“ prohlásil letos v červnu Pavel Dostál, tehdy ještě v roli opozičního poslance. „Jsem odhodlán nést dál prapor Vladimíra Mlynáře,“ dodal ještě. Chtěl tím říct, že souhlasí s kroky tehdejšího ministra bez portfeje, který jako první tuzemský politik navrhl, aby český stát zboural prasečinec stojící na místě někdejšího koncentračního tábora pro Romy v Letech u Písku. Neuplynulo ani půl roku a Pavlu Dostálovi se přání vyplnilo: řadu živých přívrženců české kamufláže může vidět na pravidelném zasedání sociálnědemokratické vlády. A přestože vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl nadále ideu zboření vepřína podporuje, slova většiny členů kabinetu jsou opačná: kvůli nějakému koncentráku se si nebudeme zbytečně dělat škodu.
Vždyť práci dává nám
„Nositel Mlynářova praporu“ Dostál se ovšem dnes už na téma Lety vůbec nehodlá bavit. A obdobně se k věci staví i většina dalších členů kabinetu. Nejrazantněji se s problémem vyrovnal ministr zdravotnictví David, který ve své odpovědi na písemné otázky Respektu jen upozornil, že na rozdíl od Vladimíra Mlynáře není „ministrem prasečích chlévů“ a má svých starostí dost. Místopředseda vlády Egon Lánský, který často zmiňuje tragický osud své rodiny za okupace, se zase domnívá, že „ideální řešení“ situace kolem prasečáku neexistuje - „jsou jen kompromisy nepříliš dobré, špatné a ještě horší“…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
