Dvacátého listopadu, deset hodin dopoledne. V obrovském sále kulturního domu mladoboleslavské Škodovky posedává asi dvacet lidí, akcionářů společnosti DEW-H, která má základní jmění jeden a půl miliardy korun. Tři světácky vypadající mladí muži v drahých oblecích reprezentují přes půl milionu akcií. Důchodce v šedém obleku a jeho tři kolegyně ve stejném věku dohromady nevlastní ani tisícovku akcií; na valné hromadě jen symbolicky reprezentují dvacet tisíc majitelů kuponových knížek, kteří před pěti lety své body investovali do DEW-H (tehdy známého jako Creditanastalt druhý privatizační fond a později jako C.S. infrastrukturní fond). Zbývající muži s právem hlasovat jsou obchodníci s cennými papíry, kteří mají právě k dispozici pár tisícovek akcií DEW-H.
Podle zákona
Po deseti minutách přicházejí na pódium dva třicátníci. První z nich, právník Radek Bláha, je zvolen předsedou valné hromady, druhý, předseda představenstva DEW-H Radek Novák, během celého jednání ani jednou nepromluví, dokonce ani ve chvíli, kdy ho jeden z brokerů obviní, že je nastrčená figurka a o společnosti nic neví. Bláha prázdnému sálu sdělí, že přítomní akcionáři vlastní víc než padesát procent akcií, a valná hromada je tedy usnášeníschopná. „Můžeme vidět seznam přítomných akcionářů?“ vznese první otázku starší dik. „Ne,“ odpovídá stroze Bláha. „Jak tedy máme věřit, že je usnášeníschopná?“ ptá se muž. „To nechte na nás,“ odpoví Bláha. „Kdo tedy firmu vlastní?“ nedá se drobný…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
