„Kde vládne mír, tam nikdy není úplná pravda. Kde je sháňka po úplné pravdě, nikdy není mír.“ Tento talmudský citát použil před časem Jefim Fištejn na adresu Německa (Respekt č. 19/95). Šlo o to, zda při padesátém výročí konce války lze relativizovat výhradní vinu nacismu utrpením Němců během vojenské porážky na jaře 1945 i po ní. A verdikt? Je-li tato relativizace součástí úplné pravdy, rozhodně nepřispěje k míru. Stejný citát můžeme nyní použít na závěry jihoafrické Komise pravdy a usmíření, publikované ve čtvrtek 29. října.
Jižní Afrika: když poznali pravdu
To, co mělo podle nejušlechtilejších představ iniciátorů, jmenovitě Nelsona Mandely, přispět k národnímu smíru, zemi paradoxně ještě více rozdělilo. Komise pravdy a usmíření neměla pravomoci soudní, ale jen dokumentační, nicméně i ty vedly ke kontroverzi. Výsledek totiž nevyzněl jako odsudek výhradní viny režimu apartheidu, nýbrž jako soupis všech zachycených zločinů, které se odehrávaly, padni komu padni. Proto také proti publikaci závěrů protestoval jak poslední bílý prezident de Klerk (věděl o masakrech a nezastavil jejich pachatele), tak nyní vládnoucí Africký národní kongres (ANC, jeho členové mají na svědomí pumové útoky na civilisty, vraždy lidí i z vlastních řad a mučení v exilových táborech).Soud v Kapském Městě nakonec odmítl žádost ANC, aby byla publikace zastavena, a dokument zveřejnil v plném…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
