Pod souhrnným kainarovským názvem Český sen vydal své sémiotické studie z let 1975–98 (většina z nich byla napsána až v 90. letech) literární vědec, prozaik a překladatel z estonštiny Vladimír Macura, od roku 1993 ředitel akademického Ústavu pro českou literaturu.Český sen, jenž byl (spolu s románem Guvernantka, viz Respekt č. 21/98) v minulých dnech oceněn státní cenou, zavádí čtenáře do 19. století, tedy do období, v němž je Macura jako beletrista i literární historik nejjistější a také nejobjevnější. Autorovy úniky z terénu, kde je spolehlivě doma přinejmenším od vydání zásadní studie Znamení zrodu. České obrození jako kulturní typ (1983, rozšířené vydání 1995), nebyly vždycky šťastné; když se opakovaně pokoušel - ještě v minulé epoše - o interpretaci Fučíkovy Reportáže psané na oprátce, činil cosi pro literárního historika nepřípustného: zabýval se totiž dílem, jehož úplný text mu byl nedostupný.
Od Kainara k Markovi
Analytické studie Českého snu představují „motivický rozbor různých společenských jevů, literárních i mimoliterárních“, opřený o „intertextový materiál, který tvoří východisko analýz“ a „umožňuje stanovit ustálené motivické toposy či syžetové vzorce, vytvářející znakové ,podhoubí' či pozadí zkoumaných jevů či textů“ (A. Haman).Klíčem k dalším patnácti vesměs již publikovaným textům je Sen o českém snu, svižný rozbor Kainarovy poemy z roku 1953: …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
