V současné době Národní galerie v Praze pořádá či spolupořádá dvě velké retrospektivní výstavy umělců, kteří se významně podíleli na vytváření ikonografie češství. Jak Jakub Schikaneder (1855–1924), tak Josef Lada (1887–1957) vytvořili ikonografický svět, podle kterého - často neuvědoměle - rozeznáváme české od nečeského, pomocí jejich výjevů se v nás vytváří citlivý senzor, který dokáže poznat pražské nároží či českou krajinu od tisíců jim podobných za hranicemi vlasti. Oba dva, jeden světácký elegán a druhý selský synek, jsou přitom ve svém výrazu autentičtí a světy jimi stvořené jsou naprosto rozdílné, dalo by se říct až protikladné.Na otázky „co je a co není české“ nebo „kdo je a kdo není správný Čech“ reagovala pochopitelně především kultura a umění, ať už zkoumáním a vyzdvihováním tradic vlastního národa nebo naopak odmítáním „kdedomování“ a snahou o nacionálně nezabarvený internacionalismus. Moderní umění posledního století a jeho avantgardní výboje jsou právě podobným internacionalismem charakteristické. Moderna vytváří genealogii umění určovanou formálním rozvojem typických výrazových prostředků jednotlivých uměleckých disciplín a více než na národní tradice se odvolává na progresivní vynálezy kolegů, avantgardistů rozesetých po celém světě. Otázky, zda je umění pravdivé vzhledem k místu a času, ve kterém vzniká, zda se v něm objevuje, či neobjevuje kalkul, konstrukce nebo cenzura, jsou jedny z prvních, na které musí úspěšné české umění jednoznačně odpovědět.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
