Dvě různá místa na sebe přitáhla o tomto víkendu pozornost. Dělí je značná vzdálenost zeměpisná, kulturní, ba snad i „civilizační“, ale cosi mají společného - a není to jen přední místo v televizním zpravodajství. V Kosovu byl jugoslávský prezident Miloševič postaven před jasné ultimátum a zdá se, že se výsledek dostaví. Byla podepsána smlouva, která předpokládá příměří, odsun srbské armády z Kosova a rozmístění mezinárodních pozorovatelů. Ve Spojených státech začaly zásadní rozhovory mezi delegací Izraele a Palestinců a také tady se očekává hmatatelný výsledek, zřejmě další stažení izraelské armády z 13 % území Západního břehu Jordánu. Kde hledat společné body a obecnou souvislost?Oba konflikty mají v zásadě dva shodné rysy. Za prvé: dvě komunity si nárokují jedno území. Za druhé: při řešení konfliktu se až dosud spoléhaly výhradně na vlastní síly. Co se nyní změnilo? Co přispělo k tomu, že se „ledy pohnuly“? Jisté je tolik, že oba hlavní protagonisté byli postaveni před nové riziko.
Změnit hranice, nebo procenta
Slobodan Miloševič se ocitl pod tlakem hrozby leteckých úderů NATO. Kdyby na ultimátum Aliance nepřistoupil, riskoval by vlastní vojenskou porážku, v podstatě již několikátou v řadě, počítáno od Slovinska, Chorvatska a Bosny. To by mu nepřidalo body na domácí scéně. V nynější situaci navíc může vydávat svůj ústup za čestné řešení: koneckonců je uchování celistvosti Srbska v zájmu Západu i Miloševiče, neboť změna hranic je to poslední,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
