Začátkem každého měsíce dorazí v dopoledních hodinách do sídla francouzské Národní banky vedoucí kanceláře předsedy vlády s prázdným kufříkem v ruce. Když budovu opouští, je elegantní zavazadlo nadito bankovkami. Ve své pracovně pak částku rozdělí do světlehnědých obálek, které si postupně vyzvednou jeho kolegové ze všech ministerstev. Tyto pravidelné transakce či zaběhnutý rituál lze doložit pouze výdejním listem Národní banky. Co se děje s penězi dál, ví pouze úzký okruh zasvěcených. Premiér, jenž určí obsahy obálek (dodržuje se úzus maxima 300 000 franků na rezort), a ministři se svými nejbližšími spolupracovníky. Jelikož se nikdo z nich nemusí nikomu zodpovídat, jak s penězi naložil (operace probíhá systémem z ruky do ruky), je jakákoliv kontrola nemožná. Surrealistický stav jednoho z aspektů francouzského politického života, jenž v mnohém připomíná mafiánské dělení kořisti, vynikne zejména s vědomím faktu, že se vše odehrává v naprostém souladu se zákonem. Celému problému se věnovalo poslední zářijové číslo týdeníku Le Point.
Už za třetí republiky
Zmíněné peníze figurují coby „speciální fondy“ v oficiálním státním rozpočtu. Nepředstavují sice více než 0,05 % jeho celkové sumy (v době alžírské války to bylo 1 %), ale není to částka zanedbatelná. Francouzské daňové poplatníky letos přijde na 393 milionů franků. Legitimitu „speciálních fondů“ vymezuje zákon z 27. dubna 1946, podle jehož znění se prostředky určené k financování zvláštních úkolů…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
