Teheránská vláda již netrvá na legalizovaném vykonání popravy - fatwy - na britském spisovateli Salmanu Rushdiem. Samozřejmě, že určité nebezpečí mu hrozí dál, vždy se může najít nějaký odhodlaný fanatik, ale ten by již vraždil jen na vlastní pěst a na vlastní náklady (nebo na náklady soukromého sponzora), nikoli s požehnáním státu, který se prohlásí za ochránce Alláhovy vůle na zemi.V případu Rushdie nešlo o střet dvou civilizací a nešlo ani tak o urážku nábožensky přecitlivělého islámského světa. Podstatou obludného rozsudku, vyhlášeného v únoru 1989 ajatolláhem Chomejním (který inkriminovaný text, Satanské verše, nikdy nečetl), byl útok na svobodu slova, jehož pravým cílem bylo utužení totalitně-teokratického režimu. Salman Rushdie, typický a vrcholný představitel postmoderní a multietnické kultury konce století, indický muslim narozený v Bombaji a západní agnostik a intelektuál odchovaný univerzitou v Cambridgi, britský spisovatel, pohybující se ve dvou (i více) kulturních sférách, se stal zástupnou postavou v agresi proti nepříteli každé moci - proti svobodě myšlení a představivosti. Stal se symbolem a představitelem „principu“, téměř abstrakcí, zároveň však nepřestal být lidskou bytostí, jejíž život, stejně jako životy jeho překladatelů, nakladatelů atd., byl smrtelně ohrožen.Devět let íránská vláda vybízela k sprosté nájemné vraždě na občanovi cizí země, který s tamějším režimem nikdy nechtěl mít nic společného. A Evropa měla po devět let středověkou perzekuci,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
