Po třináct úterních podvečerů mezi říjnem loňského roku a lednem letošního patřila půlhodina ve vysílání ČT 2 - v rámci její Odpolední univerzity - dokumentárnímu cyklu režiséra Josefa Harvana Příběh české a slovenské fotografie. Poprvé byl učiněn pokus soustavně, v souvislostech a za svobodných poměrů projít historii tohoto média v českých a slovenských zemích. Fakt, že k takovému pokusu došlo formou televizního pořadu, sám o sobě vypovídá o postavení fotografie u nás. Tři sta devadesát televizních minut je prostor, na němž lze říci dost, ale je nemožné podat v něm historii jakéhokoliv uměleckého oboru tak, aby nahradila dějiny, jež by měly být zpracovány v mnohasetstránkových svazcích. V možnostech televizního cyklu nešlo dostát badatelským povinnostem, bylo však v jeho silách přehledně, zajímavě i s interpretačním zaujetím přiblížit určující kapitoly historie české a slovenské fotografie.
Jak na to?
Režisér Harvan se rozhodl kombinovat besedy fotografů, teoretiků a historiků v různě stylizovaném studiu s komentovanými záběry fotografií, s pasážemi z jiných dokumentů o fotografii a s instruktážními a stylizovanými scénkami, které měly přiblížit metody snímání a technického zpracování v počátcích fotografie. Tím, že za páteř cyklu režisér zvolil besedy, upletl na sebe bič. Aby díly získaly spád a uchovaly informační hutnost historického přehledu, musely by být diskuse vedeny člověkem, který se ve fotografii orientuje a je schopen položit otázky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
