„Podvyživený český kantor a jeho stresovaný žák opět nastupují do akce“ - tímto titulkem uvítaly začátek školního roku Lidové noviny. Jejich skepsi potvrdil i šéf učitelských odborů Rössler slovy „situace je kritická, vyhlídky špatné“, a ministerstvo práce ve stejný den veřejně oznámilo, že absolventi škol stále hůř hledají práci. Kromě obligátního rozhlasového projevu ministra školství, který špatně placeným učitelům sliboval nepatrné zvýšení platů, se žádný z politiků počátkem září o školách ani nezmínil. Nešlo snad říci něco dobrého, vysvětlit učitelům i žákům, že jejich práce není pro společnost jen plnění nepříjemné povinnosti, ale jedinou šancí na budoucí prosperitu? Takový vztah ke vzdělání, jaký letos prvního září předvedla naše elita, si může dovolit jen národ, který nemá ani nejmenší zájem o vlastní budoucnost.
Chytit vlak prosperity
Známá fráze říká, že první školní den znamená důležitý přelom v životě statisíců dětí (a tedy i jejich rodičů), především těch, které poprvé nastupují do základní či střední školy. Musí opravdu nutně proběhnout v atmosféře všeobecného pesimismu? Vstup do školy je skutečně významnou událostí v životě každého z nás, a dokonce i docela pragmatický občan, kterého se to osobně vůbec netýká, by měl mít zájem, aby všechno proběhlo s přiměřenou slávou, aby učitelé, žáci i jejich rodiče získali dostatečnou motivaci. Každý z českých občanů přece ročně především na daních utratí za školství devět tisíc korun. A pokud…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
